Hudobné novinky na streame, vinyloch a CD  Apríl 2023

Publikované: 17.04.2023   Napísal: Pavel Víšek

Novinky na streame, vinyloch a CD je pravidelný formát článkov, v ktorom vám prinášame hudobné novinky za uplynulý mesiac. Slovenské, české, ale aj zahraničné novinky na CD, LP a streame vydané v hi res kvalite spolu s autorskou recenziou pre vás pripravil etablovaný žurnalista Pavel Víšek.

Hi res audio novinky pre starších a pokročilých

Přírůstky ve vysokém rozlišení zvuku za měsíc březen v e-shopu supraphonline.cz vyšly opět úplně naprázdno, otevřel se tak prostor připomenout tituly z různých hudebních žánrů, na něž v rubrice nedošlo kvůli aktuálnímu převisu nabídky nebo staršímu datu vydání. Tradičním pojítkem všech nahrávek jsou nekomprimovaný bezeztrátový formát WAV a hloubka 24 bitů.

Zatímco horolezce lákají ke zdolání himalájské osmitisícovky, i hudebníci potřebují své výzvy a Pavel Šporcl není výjimkou. Sonáty a partity pro sólové housle Johanna Sebastiana Bacha byly a nadále zůstávají kvůli své mnohovrstevnatosti prubířským kamenem pro řadu houslistů. Pavel Šporcl se jejich interpretace zhostil na albu Sonáty a partity, které Supraphon vydal 18. listopadu 2016 také ve formátu WAV 96 kHz/24 bitů. Vedle brilantní techniky dokázal současně sledovat několik paralelních linií: melodii, akordický doprovod a často také témata vedená ve vnitřních hlasech. Všechny nahrávky vznikly v červnu roku 2015 v Modlitebně Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech, kde se díky vynikající akustice konají také koncerty, a to nejen duchovní, ale i komorní vážné hudby.

Ivan Hlas představuje jednoho z nejvýraznějších písničkářů, spojovaných s hudební scénou pražské Hanspaulky, která byla na vrcholu v osmdesátých letech. Stál mimo jiné u vzniku skupin Žízeň a Žlutý pes, Ivanovou první významnou vlastní kapelou byla Navi Papaya, na níž v roce 1983 navázala formace Nahlas, s níž nahrál i první alba. Druhou řadovku Noční chodec z roku 1988 vydal Supraphon 8. září v digitální reedici, jež mezi třemi formáty obsáhla také WAV 192 kHz/24 bitů. Neprávem trochu opomíjená deska sice nenabídla velké hity, jakými byly Trable s Kateřinou nebo mladší „devadesátkové“ Malagelo a Tip, Ta, Dýda… (Karlín), ale představuje silnou písničkářskou kolekci, jež obsáhla koncertní repertoár z druhé poloviny osmé dekády včetně několika silných balad, které byly vždycky „parketou“ Ivana Hlase.

Josefa Beneše (1795-1873), který pocházel z městyse Batelova na česko-moravské zemské hranici, zachytily dobové prameny především jako houslového virtuosa a pedagoga, ale za svými hlavními aktivitami výrazněji nezaostával ani jako skladatel, i když o tom naše povědomí zaostává. Beneš sice dosáhl profesury na Akademii hudby ve Vídni, a mezi jeho přátele patřili slavní nástrojoví kolegové Alessandro Rolla a Niccolo Paganini, ale z jeho skladeb se mnoho nedochovalo. Mezi výjimky patří dva smyčcové kvartety, vydané v letech 1865 a 1971, nejsou však příliš známé, protože vyžadují velice zdatné instrumentalisty. Ty však našly v Kvartetu Martinů, které je zařadilo na album Josef Beneš: Kompletní smyčcové kvartety, které Supraphon vydal 14. října 2022 také ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů.

Mezi domácí jazzrockovou špičku patřila v sedmdesátých letech skupina Energit, jejíž všechny sestavy propojoval pouze kytarista Luboš Andršt, který také v roce 1973 stál u jejího vzniku. Z mladých přírůstků katalogu, na něž se začátkem roku nedostalo, je třeba zmínit digitální reedici druhého alba Piknik z roku 1978, která vyšla 23. prosince 2022 u Supraphonu ve formátu WAV 44,1 kHz/24 bitů. Z tříletého odstupu od eponymního debutu je zřejmé vyzrávání žánru, který nasál další vlivy, ale také pozměněnou sestavu, jež prošla vícero změnami: na obou deskách kromě Luboše Andršta dále hráli jen saxofonista Rudolf Ticháček, baskytarista Jan Vytrhlík a hráč na perkuse Jiří Tomek. Ve zvuku některých ze sedmi Andrštových skladeb nelze přeslechnout dechovou sekci, posílenou o tři hosty.

Novinky na LP – vinylová hliadka

Prvotina 3 Feet High And Rising tria De La Soul z východního pobřeží Spojených států položila v roce 1989 základy alternativního hip hopu. Třiadvacet skladeb vydalo na sedm singlů, z nichž minimálně My Myself and I, The Magic Number, Buddy a Eye Know byly hitové. Ohlas hravého, pozitivně laděného alba, jehož celkové prodeje vyústily v roce 2016 na nejsilnějším hudebním trhu v USA v platinovou desku, kontrastoval s nástupem gangsta rapu, jenž tehdy zaznamenával vzestup na východním pobřeží. Debutové album vyšlo na malém newyorském labelu Tommy Boy a zvláště v Evropě bylo dlouho téměř nedostupné. Situaci změnila až 3. března reedice u Chrysalis Records, u nás v distribuci společnosti Bertus. Mezi fyzickými formáty nechybí ani 2LP s audiofilskými stoosmdesátigramovými výlisky.

Různá jubilea jsou dobrým důvodem připomínat povedené desky a podobné je to i s vinylovou reedicí prvního alba Box, kterým v roce 1982 opožděně debutovala skupina Abraxas. Je zbytečné spekulovat, nakolik byl 17. březen pro Supraphon zajímavý kvůli sedmdesátinám Miroslava Imricha, které zpěvák oslavil o deset dnů později. Z druhdy progrockové formace v době natáčení zůstali už jen kytarista i vůdčí osobnost Slávek Janda a tvrdý přesný bubeník Ivan Pelíšek, služebně starší také Miroslav Imrich. Novou krev dodal začátkem osmdesátých let baskytarista Michal Ditrich. Někdejší dlouhé kompozice vystřídaly kratší písničky, ovlivněné novou vlnou a zvláště tvorbou The Police, na album se jich vešlo deset. Reedice vyšla v rekonstruovaném obalu, fortelný audiofilský výlisek hmotní 180 g.

Kdo sledoval v osmdesátých letech pražskou klubovou scénu, nemohl přeslechnout naši první dívčí punkovou skupinu Plyn, jež po pamfletu „‘Nová‘ vlna se starým obsahem“, otištěném roku 1983 v komunistickém týdeníku Tribuna, změnila jméno na Dybbuk. V legendárním Junior klubu Na Chmelnici na pražském Žižkově se 21. dubna 1984 k triu Marka Míková (baskytara, piano, zpěv), Pavla Slabá (kytara, zpěv) a Hana Řepová (bicí, zpěv) poprvé připojila saxofonistka a flétnistka Kateřina Jirčíková. Záznam koncertu, kde zaznělo devatenáct skladeb, jež tvořily základ repertoáru, obsahuje živé LP Na Chmelnici 1984, které 24. března pomohlo na svět říčanské vydavatelství PHR. Syrové nahrávky potěší jak slušnou technickou kvalitou, tak skvělou atmosférou. Nejde o hifi, ale věrný zvuk ve své podstatě.

Novinky na streame – Marcové tipy z TIDAL Masters

Letos třiaosmdesátiletý americký kytarista Ralph Towner, jinak také člen skupiny Oregon, jež začala spojovat jazz s world music dlouho předtím, než se podobné fúze staly zvykem, jako sólista či lídr nahrává už více než půl století pro mnichovské vydavatelství ECM Records, kde také na 17. březen připravili nové album At First Light. Kolekce jedenácti skladeb čerpá inspiraci z široké palety hudebních žánrů, ostatně Towner mezi své vzory počítá nejen jazzové novátory, jakými byli ve své době George Gershwin, Bill Evans nebo John Coltrane, ale i anglický renesanční loutnista John Dowland. Townerova nadžánrová tolerance je zřejmá z osmi vlastních skladeb, které originálně doplňují tradicionál Danny Boy a letitá „klasika“ Little Old Lady z muzikálu The Show is On, který uváděli na Broadwayi v letech 1936-1937.

Memento mori (česky „pamatuj na smrt“) je mravní zásada, často citovaná ve středověku a raném novověku, která člověka upozorňuje, aby nikdy nezapomínal na svou pomíjivost. Umělce inspiruje staletí, což nově platí i pro britskou skupinu Depeche Mode, jejíž diskografie se rozšířila 24. března v koprodukci vydavatelství Columbia a Mute Records o patnácté album, nazvané právě Memento Mori. Tucet písní začalo dostávat první kontury během raných fází pandemie covidu, ale ještě fatálnější rozměr album získalo 26. května 2022 po předčasné smrti zakládajícího člena Andrewa Fletchera. Finální práce už zůstala na duu Martin Gore a Dave Gahan, jež v zámořských studiích natáčelo od července do října. S hudebními základy dále vypomohli hrající producent James Ford a tři hráči na smyčcové nástroje.

Mezi nové tváře mezi špičkovými kytaristy patří Raphaël Feuillâtre, který pochází z Džibutska ležícího v Africkém rohu na východě černého kontinentu, ale už dlouho žije ve Francii. Jeho renomé jen potvrzuje album Visages Baroques, které je debutem na „žlutém labelu“ Deutsche Grammophon, kde vyšlo 31. března. Letos sedmadvacetiletý kytarista, jehož na mezinárodní scéně v roce 2018 zviditelnilo vítězství v prestižní soutěži Guitar Foundation of America, na něm reflektuje svou lásku k barokní hudbě. Nahrál totiž díla Johanna Sebastiana Bacha a jeho francouzských současníků Forqueraye, Rameaua, Royera a Duphlyho, původně komponované pro sólové cembalo, které zde zaznívají v kytarových transkripcích.

Na čo sa tešiť? – očakávané hudobné novinky

Mezi největší jména populární hudby minimálně za sedmdesátá léta 20. století patří švédské kvarteto ABBA, jehož hvězda začala rychle stoupat po vítězství v mezinárodním kole soutěže Eurovize, kdy 6. dubna 1974 v anglickém Brightonu „vystřihli“ svůj první velký hit Waterloo. Cestu k tomuto úspěchu ilustruje debutové album Ring Ring, které vyšlo už 26. března 1973, kdy se čtveřice teprve etablovala na domácí scéně a větší ohlas měla jen v sousedním Norsku a neznámo proč také u protinožců v Austrálii, čemuž odpovídají i umístění v hitparádách: ve Švédsku č. 2 a v Norsku i Austrálii shodně č. 10. Z devíti řadových alb je debut Ring Ring určitě nejslabší, místy nezapře jistou kolovrátkovost, kterou měla ABBA zažitou ze svých začátků, kdy ve Švédsku hrávala v oblastních kulturních domech na tanečních zábavách, ale autorský rukopis Bennyho Andersona a Björna Ulvaeuse už v některých z tuctu původních skladeb vystupuje výrazněji do popředí – jde třeba o singly Ring Ring, People Need Love a Love Isn’t Easy (But It Sure Hard Enough). Jubilejní reedice alba Ring Ring, která vychází pouze na vinylu, si určitě zaslouží pozornost diskofilů. Všechny nahrávky totiž v londýnských studiích Abbey Road dostaly přesnější Half-Speed Mastering a debut vychází „rozpůlený“ na 2LP, protože stoosmdesátigramové výlisky točí rychlostí 45 otáček za minutu. Novinka vyjde 19. května na labelu Polydor v distribuci Universal Music.