Hi-res audio pre starších a pokročilých

Dvanáctý měsíc roku 2021 obsáhla nabídka novinek ve vysokém rozlišení v e-shopu supraphonline.cz výhradně reedice, jež Supraphon připravil ve formátu WAV v rozlišení 192 kHz/24 bitů. Vypíchnout si zaslouží digitální předpremiéra boxu 15CD s rozhlasovými nahrávkami České filharmonie pod taktovkou legendárního dirigenta Karla Ančerla.

Osmnáctihodinová kolekce Karel Ančerl Live Recording, která vyšla 10. prosince (box 15CD bude následovat 28.1.), doplňuje řadu 48 cédéček, jež pod názvem Ančerl Gold Edition nabídla studiové nahrávky. Živé snímky České filharmonie s Karlem Ančerlem, jenž patřil mezi nejvýznamnější dirigenty 20. století, pořídil někdejší Čs. rozhlas v různých pražských sálech v letech 1949-1968. Repertoár pokrývá tři století od Beethovenových symfonií a Mozartových koncertů přes opusy českých klasiků Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka až po skladby domácích autorů 20. století, kupříkladu Ervína Schulhoffa či Jaroslava Ježka. Jednou z posledních nahrávek je Smetanova Má vlast z května ’68, po srpnové okupaci Karel Ančerl emigroval do Kanady, kde se stal šéfdirigentem symfonického orchestru v Torontu.

Na konci osmdesátých v bývalé federaci pražská pětka Arakain dominovala tvrdému rocku, když se od klasického heavy metalu přiklonila ke thrashmetalové vlně, reprezentované ve světě hlavně americkými skupinami Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer. Nahrávky alba Thrash The Trash, které vyšlo v reedici 10. prosince, vznikly na jaře roku 1989 ve Studiu Propast Petra Jandy a snesou srovnání se západoevropskou produkcí. Díky neblaze proslulým výrobním lhůtám dlouhohrající debut Arakainu vyšel až v roce 1990, kdy už byla v Česloslovensku spousta věcí jinak a metal se zbavil nálepky nežádoucího žánru. Alba se prodalo více než 125 tisíc kusů a jeho devět skladeb patří do zlatého fondu tuzemského metalu. Ve formátu FLAC obsahuje album stejně jako na CD šest bonusů z let 1987-1989.

Hana Hegerová byla nekorunovanou královnou tuzemského šansonu, jež v letech 1967 a 1968 hostovala dokonce i v pařížské Olympii, ale bývalá státní vydavatelství to se svou přízní nepřeháněla. Album Recital z roku 1971, které vyšlo v reedici 31. prosince, bylo až třetí v pořadí, protože po debutu Šansony (1966) druhou řadovku předběhla v tehdejším Západním Německu na značce Philips německy zpívaná deska Ich – Hana Hegerová (1967). Nastupující normalizaci krátce projasnila kolekce deseti skladeb s širokým dramaturgickým záběrem, zahrnujícím mimo jiné trvalku Já se vrátím (zápůjčku Aznavourovy Boheme s českým textem Pavla Kopty), weillovskou muzikálovou klasiku Barbara Song, židovský tradicionál A Medl, směs slovenských lidových písní i původní skladby Hostinec U dvou srdcí, Potají a Lipicáni.

V diskografii brněnské skupiny Synkopy představuje páté album Zrcadla z roku 1986, které vyšlo v digitální reedici 31. prosince, pokračování spolupráce s textařem Pavlem Vrbou, jehož rocková poezie byla pro naši služebně nejstarší bigbítovou kapelu v osmdesátých letech příznačná. Proti předchozím albům Sluneční hodiny (1981) a Křídlení (1983) však tentokrát úplně vymizely instrumentálky, protože „trojka“ byla koncipována jako písničkový projekt, na němž vedle zpívajícího klávesisty Oldřicha Veselého, jinak většinového autora repertoáru, participovali i dva jeho spoluhráči, kytarista Miloš Makovský a baskytarista Vilém Majtner. Nejedna ze třinácti skladeb tak dokonce pokořila dříve nemyslitelnou tříminutovou stopáž, aniž by snad kvinteto z moravské metropole rezignovalo na progrocková východiska.

Vinylová hliadka

Mezi muzikálovou klasiku patří West Side Story s hudbou Leonarda Bernsteina a texty, které na libreto Arthura Laurentse napsal Stephen Sondheim. Jeden z vrcholů svého žánru se zatím dočkal dvou filmových adaptací. Se snímkem režisérského tandemu Robert Wise-Jerome Robbins se po šedesáti letech poměřil Steven Spielberg. Po předpremiéře v newyorském Lincolnově centru vyšel 3. prosince na labelu Hollywood Records soundtrack West Side Story rovněž jako 2LP. Znalci soundtracku z roku 1961 možná zachytí několik změn v drobných úpravách, které do Bernsteinovy původní hudby kvůli potřebám filmové produkce zanesl skladatel Johnny Green. Rachel Zegler, Ansel Elgort a další představitele filmových rolí doprovodila Newyorská filharmonie, kterou řídil venezuelský dirigent Gustavo Dudamel.

Kariéra kanadského rockového písničkáře Neila Younga včetně hraní s Buffalo Springfield nebo superskupinou Crosby, Stills, Nash & Young už za rok obsáhne šest dekád a přes několik výkyvů zasluhuje velký respekt. Tím spíše, že rodákovi z Toronta se po sedmdesátce, kterou oslavil už v roce 2015, ve studiu daří prakticky všechno, nač sáhne. Platí to rovněž o čtyřicátém prvním studiovém albu Barn, jež vyšlo 10. prosince na labelu Reprise a zároveň představuje čtrnáctý počin s doprovodnou skupinou Crazy Horse. Kolekce deseti Youngových skladeb zahrnuje energická čísla se zkreslenou elektrickou kytarou (mj. Heading West a Human Race), zemitá blues (Change Ain’t Never Gonna či Shape Of You) i vyhlášené balady s výrazným klavírem (They Might Be Lost, Tumblin‘ Thru The Years a Don’t Forget Love).

Bezprostředně před Vánoci stihla 22. prosince česká pobočka Warner Music vydat v reedici na vinylu eponymní debutové album Báry Basikové, kterým zpěvačka v roce 1991 vystoupila ze stínu skupin Precedens a Stromboli, s nimiž na sebe v osmdesátých letech upozornila. Všech deset skladeb otextoval bývalý kolega z Precedensu Jan Sahara Hedl, mezi autory hudby se vystřídali Josef Vondrášek z Jižního pólu, Roman Dragoun, Slávek Janda, Vilém Čok, Michal Pavlíček, Karel Šůcha, David Koller, Lešek Semelka, Ota Baláž a Martin Němec. K výrazové pestrosti alba přispěly hudební základy, jež vedle Michala Pavlíčka a dalších autorů pořídily skupiny Precedens (Pouštní anděl), Lucie (Troja) a Nová růže (Mouchy jdou, Souměrná) v kompletním obsazení a instrumentální jádro Laury a jejích tygrů (Ty uvadlé).

Decembrové tipy z TIDAL Masters

Mezzosopranistka Elina Garanča, která účinkuje na řadě významných světových scén včetně newyorské Metropolitní opery nebo Vídeňské státní opery, rozšířila 3. prosince diskografii u vydavatelství Deutsche Grammophon o album Live From Salzburg, jehož nahrávky byly pořízené během vystoupení na Salcburském festivalu v letech 2020 a 2021, kde rodačku z lotyšské Rigy doprovodili Vídeňští filharmonici s německým dirigentem Christianem Thielemannem. Sestava alba zahrnuje dva pětipísňové cykly: Wesendonck-Lieder Richarda Wagnera (Písně Mathildy Wesendonckové, které romantický skladatel skomponoval na básně manželky svého mecenáše Otto Wesendoncka, s níž udržoval milostný poměr) doplňuje Rückert-Lieder mladšího Gustava Mahlera (Písně na verše Friedricha Rückerta).

Americký zpěvák, skladatel a producent Brian Wilson, který je jedním ze zakládajících členů The Beach Boys, za několik měsíců oslaví kulaté osmdesátiny, ale ze svých hudebních aktivit výrazněji neubírá. Potvrzuje to také instrumentální album At My Piano, které vyšlo 10. prosince na značce Decca. Patnáct nahrávek včetně čtyřpísňové „medley“ Sketches of Smile je vesměs výběrem hitů The Beach Boys z let 1963-1973, u nichž Brian Wilson figuruje alespoň jako spoluautor. Nejpočetnější zastoupení patří řadovce Pet Sounds (v roce 1966 už jedenácté!), která se v revidovaném žebříčku 500 nejlepších alb všech dob podle magazínu Rolling Stone umístila na 2. příčce (mladší sólovky připomíná jen Love and Mercy). Všechny trvalky v čele s God Only Knows nahrál Brian Wilson sám na koncertní křídlo Steinway.

Anglický kytarista, zpěvák a skladatel Paul Weller byl v časech punkrockového „boomu“ frontmanem tria The Jam, v osmdesátých letech založil poprockové kvarteto The Style Council, aby se v roce 1991 vydal na sólovou dráhu a na kontě už má šestnáct studiových alb včetně aktuálního Fat Pop / Volume 1 (2021). Sérii koncertních živáků však 10. prosince na značce Polydor rozšířila hodně netypická deska An Orchestrated Songbook. Ta obsahuje osmnáct hitovek napříč dosavadní Wellerovou kariérou, které nahrál Symfonický orchestr BBC řízený dirigentem i aranžérem Julesem Buckleyem. Tři písně proměnili hosté v originální duety: v You’re The Best Things se k Wellerovi připojil vrstevník Boy George, mladší písničkářské generace zastoupili ve Wild Wood Celeste a v Broken Stones James Morrison.

Na čo sa tešiť?

Fanoušci britské progrockové legendy Pink Floyd by si měli v kalendáři poznamenat datum 18. února, kdy vyjde na warnerském labelu Parlophone ve dvou verzích digitálně zrestaurovaný koncertní film Pulse režiséra Davida Malleta, který v roce 1995 na videokazetě VHS doprovodil stejnojmenný živák, vydaný o rok dříve. Zrestaurovaný snímek, pořízený během londýnského koncertu 20. října 1994, se objevil už v opulentním boxu The Later Years (2019), ale tentokrát přijde na trh v dostupnějších dvojdiskových verzích jako 2BD nebo 2DVD, doplněných šedesátistránkovým bookletem a bonusovým diskem s videoklipy a dalšími záběry ze zvukové zkoušky i vlastního koncertu. Obě verze se samozřejmě jinak budou lišit jen rozlišením. Film nabídne „modrá placka“ v 5.1 mixu ve formátu dts Master-Audio 96 kHz/24 bitů a ve stereu v PCM 48 kHz/24 bitů, majitelé DVD musí vzít v obou případech zavděk rozlišením 48 kHz/16 bitů. Bonusový disk je pouze ve stereu, pro BD platí 48 kHz/24 bitů, u DVD pak 48 kHz/16 bitů.

Napísal

Pavel Víšek