Hi-res audio pre starších a pokročilých

Mezi červnovými novinkami ve vysokém rozlišení v e-shopu supraphonline.cz najdeme už tradičně větší zastoupení digitálních reedic, ale výjimka ze světa vážné hudby potvrzuje pravidlo. Všechny tituly u Supraphonu vyšly 25. června a mají společný i formát, kterým je nekomprimovaný bezeztrátový WAV se vzorkovací frekvencí 192 kHz a hloubkou 24 bitů.

Album Husa: Hudba pro Prahu připomíná sté výročí narození skladatele Karla Husy, jehož jméno je známější ve světě než v jeho rodné zemi. V roce 1946 začal studovat v Paříži u Arthura Honeggera a Nadii Boulanger, ale po únoru 1948 se už do Československa nevrátil a od roku 1954 žil s rodinou ve Spojených státech, kde koncem 50. let získal také občanství. Titulní kompozici, kterou je legendární čtyřvětá Hudba pro Prahu – Husův protest proti okupaci Československa pěti armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968 (ve vlasti ji provedl až v únoru 1990 po sametové revoluci), na albu doplňují ještě Symfonie č. 2 „Zrcadlení“ a Tři fresky. Všechny nahrávky ve Smetanově síni Obecního domu pořídil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod taktovkou Tomáše Braunera.

Kytarista, skladatel i aranžér Ota Petřina spolupracoval s plejádou osobností od Golden Kids přes Václava Neckáře a C&K Vocal až k Petře Janů, ale stačil natočit i dvě sólové „bokovky“ se svou studiovou skupinou Super-robot. Na první album Super-robot (1978) v roce 1983 navázala „dvojka“ Pečeť, jež nyní digitálně vyšla poprvé. Svorníkem obou alb zůstávají vyhlášené Petřinovy kytary, ať už elektrické či akustické. Dále se však změnila nejen poetika textů, když Zdeňka Rytíře vystřídal básnivější Pavel Vrba, ale i obsazení skupiny. Rockovější obsazení debutu s rytmikou Vladimíra Padrůňka a Tolji Kohouta se slyšitelně obměnilo. Baskytary se chopil instrumentálně neméně zdatný Vladimír Kulhánek (ex-Flamengo), jméno bubeníka křestní list nahrávek utajil, ale bicí jsou méně výrazné, protože v aranžmá často figuruje jak Smyčcová skupina Rudolfa Wiedermanna, tak spřízněný C&K Vocal.

Druhé album Luboše Pospíšila …a nestřílejte na milence z roku 1986, které vyšlo vloni koncem srpna k sedmdesátinám hlavního protagonisty v reedici na vinylu, se nyní dočkalo i digitální premiéry ve vysokém rozlišení. Oproti debutu Tenhle vítr jsem měl rád (1982) se v jedenácti původních skladbách rozšířil okruh autorů hudby, když k Luboši Pospíšilovi a Otovi Petřinovi (má zde zastoupení jen díky starší baladě Marylin, Goodbye) přibyli ještě kytarista Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka, Hudba Praha), jinak také tahoun nové doprovodné skupiny 5P, a klávesista Petr Skoumal. Důležitý je zde také přínos básníka Pavla Šruta, který přispěl nadpoloviční většinou textů včetně hitovky Groteska. Nahrávky, které vznikly v roce 1985 v pražském Mozarteu, mnozí považují za vůbec nejlepší. Buď jak buď, Pospíšilova „dvojka“ byla a zůstává hodně povedená.

Brněnské progrockové skupině Progres 2 (dříve The Progress Organization i Barnodaj a Progres-Pokrok) byl od počátku na konci šedesátých let vlastní dlouhohrající formát LP desky, ale ten si pro změnu příliš nerozuměl s délkou komponovaných koncertních programů včetně rockové opery Dialog s vesmírem (tu v roce 1980, kdy bylo cédéčko ještě „hudbou budoucnosti“, obsáhla LP deska doplněná singlem a EP deskou). Výběr Singly, který vychází pouze digitálně, tak obsahuje 19 nahrávek ze singlů i sedmipalcových EP desek z let 1978-1986, mezi nimiž chybí minimum skladeb, na něž nemá Supraphon práva, případně jsou jejich texty vlastníkem práv neautorizované. Mezi mladší hity patří Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce z autorské dílny zpěváka Romana Dragouna.

Vinylová hliadka

Australský rockový písničkář Nick Cave se svým krajanem Warrenem Ellisem spolupracuje dvacet osm let, ať už jde o domovskou skupinu The Bad Seeds, v níž po Blixovi Bargeldovi a Micku Harveym převzal post klíčového instrumentalisty, nebo mladší projekt Grinderman. To však nic nemění na skutečnosti, že album Carnage, jenž vyšlo 18. června jako LP deska i CD na labelu Goliath Enterprises (digitálně se objevilo už 25. února), představuje jejich první společné písničkové album, pokud samozřejmě nepočítáme soundtracky, kterých už připravili bezpočet, namátkou k filmům The Proposition, Lawless nebo Wind River. Mezi osmi skladbami, jež spojují volná tempa i filigránsky propracovaná aranžmá, slabé místo nenajdeme – a balady jako Albuquerque, Hand Of God nebo titulní Carnage jsou nádherné.

Jazzový trumpetista Miles Davis nepřestával do konce života experimentovat, což potvrzuje i jeho poslední studiové album Doo-Bop (1992), nakročené výrazně do hip hopu. Během svých vystoupení se však přeci jen držel posluchačsky uchopitelnější fusion music, kterou také nabízí koncertní 2LP Merci, Miles! Live At Vienne, jenž vyšlo 25. června na labelu Rhino Records v distribuci Warner Music. Nahrávky osmi skladeb vznikly 1. července 1991 na Vídeňském jazzovém festivalu, který byl jedním z posledních Davisových koncertů, protože začátkem září po mozkové mrtvici upadl do kómatu a 28. září zemřel. V rakouské metropoli kromě známé coververze Time After Time poprockové zpěvačky Cyndi Lauper zazněly i zápůjčky skladeb Penetration a Jailbait od funkového mistra Prince.

LP deskou Písně z muzikálu Rebelové / Originální nahrávky 1960-1970 předběhl Supraphon 25. června o dva týdny premiéru nového nastudování filmového muzikálu Filipa Renče a Zdeňka Zelenky na Letní scéně v areálu PVA Expo v pražských Letňanech, kam se kvůli protiepidemickým opatřením přesunula z domovského Hudebního divadla v Karlíně. Příběh zasazený do roku 1968 se na pódium dostal dvacet let po předloze ze stříbrného plátna, ale dobové písně tím nijak neutrpěly. Platí to zvláště o vinylu, který je se čtrnácti písněmi oproti cédéčku o třetinu kratší, éře „pražského jara“ předcházejí zvláště největší hit Petra Nováka Já budu chodit po špičkách nebo coververze Tak prázdná s Yvonne Přenosilovou (v originále italská skladba Perdono) a Š-Š-Š s Helenou Blehárovou (jinak Sugar Town Lee Hazlewooda).

Júnové tipy z TIDAL Masters

Texaské trio ZZ Top je zřejmě poslední slavnou skupinou, která hraje od prvního alba, tedy už půl století, ve stejném obsazení a jeho členové neplýtvají energií na sólovky. Výjimku představuje kytarista Billy F. Gibbons, který pod svým jménem debutoval až albem Perfectamundo (2015). Od afrokubánských rytmů se však vrátil ke gruntovnímu blues rocku už na „dvojce“ The Big Bad Blues (2018) a totéž platí i pro novinku Hardware, jež vyšla 4. června na labelu Concord. Do studia tentokrát přizval bubeníka Matta Soruma z Guns N‘ Roses i kytaristu Austina Hankse z pozapomenutých Slick Lilly. Ve skladbě Stackin‘ Bones hostuje skupina Larkin Poe sester Lovellových, blízká eklektickému stylu americana. Jedenáct skladeb z tuctu je původních, jen Hey Baby, Que Paso pochází od Texas Tornados.

Angélique Kidjo patří mezi největší hvězdy world music, což jen potvrzuje na novém albu Mother Nature, které vyšlo 18. června na labelu Verve, shodou okolností jen pár týdnů poté, co se slavná beninská zpěvačka opět představila na dvou koncertech v České republice, tentokrát v rámci festivalu Pražské jaro. Její patnácté album má však stylově blíž ke druhému vystoupení ve Foru Karlín, kde místo programu s Brněnskou filharmonií předvedla typický mix tradiční západoafrické hudby, gospelu, jazzu i nezbytného afro-popu. K pestrému zvuku alba přispívá i plejáda hostů, hlavně zpěváci v žánru world music zvučných jmen jako Yemi Alade z Nigérie či Salif Keita z Mali, ale i krajánek z Beninu – jazzový kytarista Lionel Loueke.

Pro skalní fanoušky zůstává jistotou skupina Styx, které vydal 18. června koncern Universal Music už sedmnáctou řadovku Crash Of The Crown. Její hymnický a dramatický „sound“ evokuje slavnou éru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy kapela za každé album jen v USA posbírala několik platinových desek, což je dnes už samozřejmě minulostí (novinka v žebříčku Billboard 200 vydržela jediný týden na 114. příčce). Ze sedmičlenného obsazení ostatně tyhle časy pamatují kytaristé Tommy Shaw a James Young i basista Chuck Panozzo, který obvykle dorazí na jednu dvě studiové frekvence (tentokrát nahrál party do skladeb Our Wonderful Lives a Lost At Sea) a na turné s kapelou nevyráží. Styx si udržují přes dvoje delší „umělecké prázdniny“ slušný standard už pět desítek let.

Na čo sa tešiť?

Po rozchodu tria Cream už Eric Clapton začínal tušit, že superskupina Blind Faith bude jen „slepou uličkou“ a začal uvažovat o sólovém debutu. Eponymní album Eric Clapton na pomezí rocku a blues, které vyšlo poprvé 16. srpna 1970, vznikalo ve studiích v Londýně a Los Angeles za účasti desítky převážně amerických muzikantů. Klíčoví byli hlavně klávesista Bobby Whitlock, s nímž později Clapton hrával ve skupině Derek & The Dominos, nebo duo Delaney & Bonnie manželů Bramlettových, jenž předskakovalo na turné Blind Faith v létě ’69. Kolekce jedenácti nahrávek (namátkou coververze After Midnight od J. J. Calea nebo původní Let It Rain, spolupodepsané ještě Bonnií Bramlettovou) vyjde 20. srpna v distribuci Universal Music v rozšířené edici 4CD, jež loňské abrahámoviny propásla kvůli pandemii. První tři disky nabídnou album v mixech, které pořídili Eric Clapton, kytarista Doyle Bramlett a zvukový mistr Tom Dowd, jehož verze posloužila pro originální britské vydání. Zbývající disk obsáhne singlové snímky i rarity, třeba dříve nevydanou verzi skladby Comin‘ Home.

Napísal

Pavel Víšek