Hi-res audio pre starších a pokročilých

Mezi květnovými přírůstky nahrávek ve vysokém rozlišení v e-shopu supraphonline.cz figurují nejen obvykle převažující reedice s nižšími výrobními náklady, ale také novinky, když nabídka tentokrát cílí na příznivce rocku, menšinových žánrů a vážné hudby, i když minimálně jeden titul úzce vymezené „škatulkování“ překračuje.

Harfistka Jana Boušková, jež působí také jako sólistka České filharmonie a vyučuje mj. na Royal College of Music v Londýně a Royal Conservatory v Bruselu, rozšířila svou diskografii 14. května u Supraphonu o nový recitál Má vlast / Smetana, Dvořák, Suk, který je dostupný rovněž digitálně ve formátu WAV 96 kHz/24 bitů. Podtitul alba napovídá, že pražská rodačka nejznámější kompozice svých slavných krajanů mezi skladateli, kteří utvářeli její „hudební krajinu, upravila pro sólovou harfu, konkrétně jde o Vyšehrad, Vltavu a Šárku ze Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast, Largo z Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll „Z nového světa“ a tři skladby z klavírního cyklu Letní dojmy od Josefa Suka staršího. Umělecky i technicky mimořádné nahrávky s celkovou stopáží přes 78 minut vznikly ve Dvořákově síni pražského Rudolfina.

Klavíristka Nikol Bóková od absolutoria na brněnské JAMU v roce 2018 už stihla natočit tři autorská alba, na nichž propojuje vážnou hudbu s jazzem. Zatímco Inner Place (2019) s nominací na cenu Anděl a Unravel (2020) vznikla s jazzovým triem (druhé zčásti i sólově), třetí Prometheus, které vyšlo 28. května na labelu Animal Music také ve formátu WAV 88,2 kHz/24 bitů, nabízí košatější instrumentace. Výjimečná je zde i koncentrace osobností: k vážné hudbě má nejblíž virtuózní hornista Radek Baborák, mezi nadžánrové jazzmany patří kytarista David Dorůžka a kontrabasista Jaromír Honzák, kontinuitu se staršími nahrávkami Nikol udržuje bubeník Michal Wierzgoń. Deset skladeb „zarámovaných“ do starořeckého mýtu propojuje přirozeně netradiční nástrojové obsazení, překvapí i spontánní atmosféra alba, jenž vzniklo ve studiu SONO během dvou dnů bez předchozí společné přípravy.

S návratem kytaristy Oty Petřiny, který byl na albu Pod komandem lásky (1989) většinovým skladatelem, textařem i aranžérem, se zvuk skupiny Bacily posunul zase blíž k rocku, což připomíná digitální reedice, jež se objevila 28. května u Supraphonu ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů. Deset skladeb, které Václav Neckář zpívával na koncertních pódiích v koženém křiváku, navázalo na tvorbu z poloviny 70. let. Tu reprezentuje třeba Neckářův možná vůbec nejrockovější singl Křižovatky, jemuž zde konkuruje energická skladba Dnes v noci nebude nikdo zastřelen. Hitovější potenciál (i když stále ještě ostré rockové hrany) měla třeba chytlavější Láska ztracená nebo výjimečně popovější Milion. Zastoupení má i jedna z vyhlášených balad Dotýkej se mě. Každopádně však dvanácté řadové album Václava Neckáře působí dodnes velice soudržně.

Mezi milníky v diskografii Jana Spáleného, jehož písničkářství představuje svébytnou domácí podobu blues, patří album Asi v tom bude nějakej háček… (1985), které vyšlo 28. května u Supraphonu v digitální reedici ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů. Mezi tuctem skladeb převažují původní, jež doplňují standardy Saint James Infirmary Blues (Špitál u sv. Jakuba) a Basin Street Blues (Blues nádržní ulice). Jan Spálený, který zde střídá piano, hammondky s hlouběji laděnými dechy (bastrombónem, baskřídlovkou i barytonsaxofonem), přispěl také většinou textů, jen několikrát vypomohli Petr Kalandra, Zdeněk Rytíř a Pavel Vrba. Ve studiové skupině se tehdy dále sešli Michal Pavlíček (kytary), Petr Kalandra (zpěv, foukací harmonika), Jiří Veselý (akordeon, baskytara), Lexa Čihař (baskytara) i Jiří Hrubeš (bicí), jehož jméno však po emigraci do Velké Británie z obalu alba „vypadlo“.

Vinylová hliadka

Jedné z nejoriginálnějších anglických písničkářek PJ Harvey vychází od loňského roku na vinylech kompletní diskografie, která se 28. května dostala k důležitému výběru The Peel Sessions 1991-2004. Tucet nahrávek, jež pořídil průběžně v pěti rozhlasových frekvencích pro BBC až do své předčasné smrti legendární diskžokej John Peel, pokrývá repertoár od debutu Dry (1992) až po šestou řadovku Uh Huh Her (2004), ale nechybějí zde ani speciality jako například alternativní nahrávky nealbového singlu s blues Wang Dang Doodle od chicagského klasika Willieho Dixona nebo filmové Naked Cousin ze soundtracku k fantasy Vrána: Město andělů (1996). I tahle kolekce potvrzuje, že co Peelovým rozhlasovým nahrávkám chybělo k dokonalé formě, to štědře nahrazovala jejich atmosféra.

Po půl století se 21. května dočkalo díky vydavatelství Universal Music skoro na den přesně reedice druhé album Ram, které natočil Paul McCartney společně s manželkou Lindou v zámořských studiích v New Yorku a Los Angeles. Úroveň sólovek bývalého Beatla je sice nevyvážená, ale tahle kolekce nahrávek z počátku 70. let je zjevně „pětihvězdičková“. Podíl na tom mají jak špičkoví kytaroví „sidemeni“ Hugh McCracken a David Spinozza, tak i jejich krajánek Denny Seiwell u bicích, který byl jedním ze zakládajících členů McCartneyho skupiny Wings. S nejúspěšnějším ze tří singlů Uncle Albert/Admiral Halsey manželům McCartneyovým vypomohli i Newyorští filharmonici. Přidanou hodnotou jubilejní vinylové reedice je „half-speed mastering“, který přispívá k přesnější výrobě lisovací matrice.

Devět let po albu Sto roků na cestě (2012) vyšla 28. května u Supraphonu Michalu Prokopovi s Framus Five dlouho očekávaná novinka Mohlo by to bejt nebe…, která je kromě CD a několika digitálních formátů dostupná i na 2LP. Třináct skladeb včetně dvou coververzí nahrála skupina s několika hosty, z nichž dostal největší prostor Jan Kořínek s hammondkami, chybějící kytarové party za vážně nemocného Luboše Andršta dokončili Michal Pavlíček i dlouholetý spolupracovník Pavel Marcel. Repertoár v čele se singlem Má vlast, který je zhudebněnou básní Jiřího Žáčka, udržuje vysoko nasazenou laťku a místy si nezadá s albovými milníky Kolej „Yesterday“ (1984) a Nic v dobrým, nic ve zlým (1987). A Michal Prokop zpívá tak, že by mu blížící se pětasedmdesáté narozeniny hádal jen málokdo.

Májové tipy z TIDAL Masters

Pětapadesátiletý Moby je americký DJ, zpěvák, skladatel i hudební producent, jehož alba si lze bez moderních studiových technologií těžko představit. Výjimku představuje novinka Reprise, která vyšla 28. května na „vážnohudebním“ labelu Deutsche Grammophon. Nabízí totiž čtrnáct skladeb z Mobyho starších alb v podání ansámblu Budapest Art Orchestra, který posílilo několik hostů, většinou vokalistů (mj. Gregory Porter), instrumentalisty zastupují jen jazzový perkusionista Alex Acuna a islandský klávesista Víkingur Ólafsson. Moby si ve studiu sám nahrál party baskytary, kytary, syntezátorů, klavíru či varhan. Skladby pocházejí z šesti alb za bezmála čtvrt století, nejčastější zastoupení mají řadovky Play (2000), 18 (2002) a Innocents (2013), raritou je coververze Heroes z repertoáru Davida Bowieho.

Kanadská písničkářka a herečka k.d. lang, která je držitelkou čtyř cen Grammy a příznivci agenta 007 si její hlas dozajista vybaví z bondovky Zítřek nikdy neumírá (1997), nadprodukcí rozhodně netrpí, neboť od roku 1988 má na kontě jen sedm řadových alb. Poslední Watershed vyšlo už v roce 2008, protože rodačka z Edmontonu dává v posledních letech před nahráváním i koncertováním přednost spíše televizním a filmovým produkcím. Její diskografii však 28. května u warnerského labelu Nonesuch rozšířili zajímavou kompilací Makeover. Ta přináší čtrnáct remixů hitů jako If I Were You nebo Saxuality, které vybrala sama hlavní protagonistka. Všechny vznikly mezi roky 1992 a 2000, signovali je mj. DJ Krush či Tony Maserati a vůbec poprvé jsou dostupné na jediném albu.

Americká písničkářka St. Vincent, která na sebe širší veřejnost upozornila společným albem Love This Giant (2012) s Davidem Byrnem, se 14. května připomněla v pořadí už šestou sólovkou Daddy’s Home, jež vyšla u Loma Vista Records. Rodačka z oklahomské Tulsy se zde prezentuje už tradičně jako chameleonka, měnící image i hudební styl. Čtrnáct původních skladeb, jež koprodukoval Jack Antonoff (s písničkářkou spolupracoval už před čtyřmi roky na albu Masseduction), se zvukem vrací do poloviny 70. let. Kromě soulu, funku a rhythm’n’blues v podobě typické pro newyorskou scénu zde nelze přeslechnout reminiscence na tvorbu Davida Bowieho a trochu překvapivě i Pink Floyd, když zvláště Live In The Dream chvílemi působí jako bonus ze slavného alba The Dark Side Of The Moon (1973).

Na čo sa tešiť?

Romantická komedie Ona, jedině ona režiséra Edwarda Burnse z roku 1996, v níž si zahrály mezi jinými Jennifer Aniston, Cameron Diaz nebo Leslie Mann, nepatří rozhodně do zlatého fondu kinematografie, ale může se pochlubit povedeným soundtrackem, který z velké části pochází z dílny Toma Pettyho a jeho skupiny The Heartbreakers. A ten se 2. července dočká přepracované verze Angel Dream: Songs from the Motion Picture ‚She’s The One‘ s výraznějším obalem a především nahrávkami přemíchanými z originálních „širokých“ pásů i nově remasterovanými nahrávkami, protože možnosti studiových technologií se po čtvrt století posunuly slyšitelně o kus dál. Několika změn se dočkala také sestava dvanácti snímků, takže soundtrack nyní připomíná spíše album Toma Pettyho & The Heartbreakers. Verze na CD je standardní, ale limitovaný náklad 12 000 LP obsáhne blížící se Record Store Day se svou tradiční nabídkou rarit.

Napísal

Pavel Víšek