Hi-res audio pre starších a pokročilých

Nabídku květnových titulů ve vysokém rozlišení zvuku v e-shopu supraphonline.cz tentokrát spojuje nejenom nekomprimovaný bezeztrátový formát WAV, ale i vzorkovací frekvence 192 kHz a hloubka 24 bitů, ať už jde o tituly ze zlatého fondu bývalých státních vydavatelství nebo novinku smyčcového kvarteta, jehož tvorbu oceňuje celý hudební svět.

Na 13. květen nachystal Supraphon vydání dlouho očekávané novinky Pavel Haas Quartetu, který v aktuální anketě britské veřejnoprávní stanice BBC figuruje mezi deseti nejlepšími smyčcovými kvartety všech dob. Album Brahms: Kvintety op. 34 & 111 obsahuje Klavírní kvintet f moll op. 34 a Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111, v jejichž nahrávkách z pražského Studia Domovina čtveřici doplnili izraelský klavírista Boris Giltburg, resp. violista Pavel Nikl. Haasovci se tentokrát rozkročili mezi skladbami, které od sebe dělí několik desetiletí. Smyčcovým kvintetem chtěl údajně německý skladatel své dílo uzavřít a je proto osobitým ohlédnutím za hudbou, která Brahmse provázela celým životem: od Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta přes současníka Richarda Wagnera až po oblíbené uherské motivy.

Ve vůbec první a pouze digitální reedici Supraphon nabídl 27. května album Oheň až požár skupiny Jazz Cellula (jmenovala se podle okamžité inspirace trumpetisty Laca Décziho též Jazz Cellula, jen Celula apod.) kolekci osmi nahrávek Čs. rozhlasu, které poprvé vydal Panton v roce 1976. Vedle kapelníka Décziho na albu dále participovali kytarista Zdeněk Dvořák, pianista Karel Růžička, tenorsaxofonista Petr Král, trombonista Svatopluk Košvanec, kontrabasista Petr Kořínek, bubeník Josef Vejvoda a perkusionista Jiří Tomek. Hudba na albu reflektuje dobovou jazzrockovou fúzi, ale nezatracuje ani původní hardbopová východiska z druhé poloviny šedesátých let. Autorsky nejfrekventovanější (třikrát) je zde Laco Déczi, dvěma skladbami přispěl Petr Král, po jedné pak Petr Kořínek, Josef Vejvoda a Karel Růžička.

Digitální reedice se 27. května u Supraphonu dočkalo i album Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová 75 (vydané v roce 1976), a sice pod zavádějícím názvem Plameňáci / Flamingo / Marie Rottrová. Mladším ročníkům se sluší připomenout, že za normalizace se musela v roce 1973 ostravská skupina Flamingo přejmenovat na Plameňáky, což vydrželo až do roku 1987, původní obal je proto bizarní. Dobový akcent na domácí tvorbu je zřejmý, výjimku představuje jen I’ll Be Home amerického písničkáře Randyho Newmana (Lásky žen). Mezi trvalky patří Pyšná dáma a Tvůj přítel vítr s texty Jaroslava Wykrenta, a samozřejmě také Čas motýlů, příspěvek tehdy začínajícího Jaromíra Nohavici. Album bylo pro skupinu Plameňáci zčásti profilové, jejíž členové tak dostali prostor vyniknout ve třech instrumentálkách.

Digitální úrodu minulého měsíce uzavřel Supraphon 27. května reedicí alba Příběh (poprvé Panton 1987), na němž Hanu a Petra Ulrychovi doprovází skupina Javory. Po řadovkách Nikola Šuhaj loupežník (1974) a Meč a přeslice (1975) šlo o třetí monotematickou dlouhohrající desku, jež vznikla na motivy románu Marketa Lazarová od Vladislava Vančury k němuž se Petr Ulrych jako autor vrátil už v našem tisíciletí v rámci muzikálové spolupráce s brněnským Městským divadlem a režisérem i spoluautorem Stanislavem Mošou. Komornější album Příběh se však pojí s akustickým obsazením skupiny Javory, i když zvukovou paletu tu a tam rozšířily elektrická kytara a klávesy. Tenhle albový milník jde z velké části za Petrem Ulrychem, který je jak autorem hudby a všech textů, tak aranžérem.

Vinylová hliadka

Americkou kytaristku Mary Halvorson jsme měli možnost slyšet v červnu 2019 v Praze, kde vystoupila se svým kvartetem ve Foru Karlín v rámci Bagatelles Marathonu, který do Evropy přivezl John Zorn, jinak jeden z klíčových protagonistů nadžánrové scény newyorského Downtownu. Mary je výtečná instrumentalistka, jež začínala s houslemi, které pod vlivem Jimiho Hendrixe vyměnila za kytaru. Jazzové mantinely často překračuje směrem k různým žánrům včetně rocku, noise, flamenca i soudobé hudby. To je zřejmé také z dvojalba Amaryllis & Belladona, kterým 13. května debutovala na labelu Nonesuch Records. Šest skladeb na prvním LP nahrála s vlastním sextetem, pro zbývajících pět na druhém LP spojila síly s The Mivos Quartetem, komorním souborem, specializovaným na novou hudbu.

Loňské šedesátiny jednoho z nejvlivnějších jazzových alb své doby My Favorite Things, na němž se v roce 1961 saxofonista John Coltrane poprvé představil se svým hvězdným kvartetem, připomnělo 20. května warnerské vydavatelství Atlantic jubilejní edicí na 2CD a samozřejmě i 2LP. Kromě „Tranea“, který zde vyměnil tenorsaxofon, neodmyslitelný od jeho předchozího působení v sextetu legendárního trumpetisty Milese Davise, za nástroj sopránového ladění, ve skupině dále působili pianista McCoy Tyner, kontrabasista Steve Davis a bubeník Elvin Jones. Čtveřice standardů včetně gershwinovek Summertime a But Not For Me dostala punc modálního jazzu. Jubilejní edice nabízí na stoosmdesátigramových vinylech album nejenom v původní monofonní podobě, ale i v mladší stereofonní verzi.

Dvacáté šesté album Blessings And Miracles skupině Santana vyšlo digitálně a jako CD na labelu BMG Rights Management už vloni na podzim, ale kvůli kapacitě lisoven, jež rychleji nestíhají ani při třísměnném provozu, si diskofilové museli na 2LP počkat až na 27. květen. Latin rock s typickou kytarou Carlose Santany a polyrytmickým předivem perkusí zůstává ochranou známkou skupiny bez ohledu na obsazení, ale přidanou hodnotu často nabízejí nečekaní hosté a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Kupříkladu v coververzi Whiter Shade Of Pale od Procol Harum se připojí skvělý britský zpěvák a klávesista Steve Winwood, skladbu American For Sale proměnil v kytarový duet Kirk Hammet z Metalliky a do energického čísla Rumbalero přizval Carlos Santana svého syna Salvadora, hrajícího pro změnu na klávesy.

Májové tipy z TIDAL Masters

Diskografie mistra jazzové kytary Johna Scofielda čítá od poloviny sedmdesátých let řádově nižší desítky alb, ale průniků s katalogem mnichovského vydavatelství ECM Records má minimum. Novince, která zde vyšla 6. května pod názvem John Scofield, přesto přísluší jeden primát: jde o první Scofieldovo ryze sólové album. Mezi třinácti skladbami ovšem vlastních napočítáme jen pět. Vedle tradicionálů Danny Boy a Junco Partner figuruje třeba Coral z dílny jazzového pianisty Keitha Jarretta, You Win Again countrymana Hanka Williamse, Not Fade Away rock’n’rollového průkopníka Buddyho Hollyho i méně známé jazzové standardy, vypůjčené ze stříbrného plátna, konkrétně My Old Flame z předválečného westernu Belle Of The Nineties a It Could Happen To You z mladší hudební komedie And The Angel Sings.

Americké bluesrockové duo The Black Keys z ohijského Akronu představilo 13. května nové studiové album Dropout Boogie, avízované na jaře singly Wild Child a It Ain’t Over, které vyšlo v koprodukci labelů Easy Eye Sound a Nonesuch Records. Zpívající kytarista Dan Auerbach a bubeník Patrick Carney, jinak také spoluautoři všech deseti skladeb, do studia opět přizvali zajímavé muzikantské posily, mezi kterými defilují kytarista Billy F Gibbons ze ZZ Top, sanfranciský klávesista Raynier Jacildo, jenž prošel kapelami Steady Ups a The Dynamos, nebo nashvillský perkusionista Sam Bacco. Jedenáctá řadovka The Black Keys zachovává vysoký standard a kromě příznivých recenzí boduje i v hitparádách: do Top 10 krátce po vydání vystoupala ve Spojených státech, v Kanadě, Velké Británii či na Novém Zélandu.

Jestli snad album Reprise, s nímž vloni debutoval americký skladatel, zpěvák, DJ a hudební producent Moby u vydavatelství Deutsche Grammophon, přišlo ortodoxním příznivcům vážné hudby jako příliš silná káva, nad novinkou Reprise – Remixes, která se objevila 20. května ve stejných vydavatelských barvách (byť už mimo „žlutý label“, spojovaný třeba s nahrávkami Berlínských filharmoniků), budou kroutit hlavou tím spíš. Vybrané reinterpretace písní napříč celou Mobyho kariérou se zde dočkaly celkem dvaceti remixů, kterými přispěli jak ikony klubové taneční hudby – mj. Peter Gregson, Anfisa Letyago, Bambounou, Topic či Christin Löffler, tak i sám Moby. Atmosféra stominutového alba je různorodá, ale nechybí zde ani polohy, které mají nejblíž k hypnotickému technu.

Na čo sa tešiť?

Podle Guinessovy knihy rekordů je Madonna stále nejúspěšnější ženou v hudebním „šoubyzu“, i když jednotlivými alby ji překonaly kolegyně Whitney Houston, Shania Twain, Alanis Morissette, Celine Dion i Adele. Na výdrž i počet hitů však rodačce z Bay City v Michiganu titul královny popu patří. Ostatně mezi zmíněnými popovými divami vyčnívá právě první hitovou kolekcí The Immaculate Collection (1990), které se prodalo už přes třicet milionů nosičů. Koncept retrospektivy zvolili rovněž u vydavatelství Rhino z koncernu Warner Music pro nový výběr Finally Enough Love: 50 Number Ones, který nabídne pět desítek hitů v originálních singlových verzích i různých remixech, jež vybrala sama Madonna. Všechny spojuje nejvyšší umístění v tanečních žebříčku amerického hudebního týdeníku Billboard. Nová kolekce vyjde 19. srpna jako 3CD, s jinými obaly pak v redukované sestavě šestnácti tanečních hitů též na 2LP a CD.

Napísal

Pavel Víšek