Hi-res audio pre starších a pokročilých

Většina nahrávek ve vysokém rozlišení, jež pocházejí z obsáhlých archivů bývalých státních vydavatelství, se na e-shopu supraphonline.cz objevila shodně 30. dubna ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů, ale výjimka v podobě jediné novinky tentokrát potvrzuje pravidlo a na své si po delší době přijdou příznivci předklasické vokální hudby.

Ženskému vokálnímu souboru Tiburtina Ensemble vyšlo 23. dubna nové album Jistebnický kancionál / Hudba české předreformace u Supraphonu nejenom na CD, ale i v digitálních formátech včetně WAV 96 kHz/24 bitů. Renomovaný desetičlenný sbor se specializací na interpretaci gregoriánského chorálu, středověkého vícehlasu a soudobé hudby uchopil starobylý rukopis s českými zpěvy z prostředí pražské univerzity na počátku 15. století, který objevil v roce 1872 na půdě fary v jihočeské Jistebnici student Leopold Katz. Kniha obsahuje jak latinský chorál převedený do češtiny, tak i původní nápěvy na české texty. Cíl odvážného projektu bylo zpřístupnění liturgie širokému okruhu věřících v jejich vlastním jazyce. Bez ohledu na duchovní kontext zprostředkovává technicky vynikající nahrávka v podání průzračných ženských hlasů krásu zpěvů samotných.

Reedice nezapomínají ani na někdejší novátorskou řadu EP desek Mini Jazz Klub, kterou Panton mapoval kompletní domácí jazzovou scénu včetně mainstreamu. Stranou však nezůstal ani jazz rock, který v sedmdesátých letech minulého století zažíval „boom“ i u nás. Tuzemskou špičku v roce 1976 zachytily sedmipalce Mini Jazz Klub 05 / Jazz Q a Mini Jazz Klub 06 / Energit. Obě formace už tou dobou měly v diskografii dlouhohrající desky a zde formou vyčnívá hlavně Jazz Q, který vedle „skupinového“ Mlýna nahrál skladbu Konstelace v košaté instrumentaci s Jazzovým orchestrem Čs. rozhlasu a C&K Vocalem ve sborech. Zatímco pátý díl Mini Jazz Klubu je autorskou vizitkou kapelníka Martina Kratochvíla, „šestka“ nabízí kompoziční rukopis obou výrazných individualit Energitu, kytaristy Luboše Andršta (Soumrak) a klávesisty Emila Viklického (Zelený satén).

Sólový debut Luboše Pospíšila Tenhle vítr jsem měl rád patřil koncem roku 1982 mezi nejvýraznější domácí rockové počiny. Jako jediné album vzniklo se studiovou Skupinou Otakara Petřiny, v níž však vedle výtečného kytaristy hrál také klávesista i violoncellista Michal Pavlík, zakrátko jeden ze zakládajících členů kapely 5P Luboše Pospíšila. Hudbu k jedenácti skladbám složil z větší části hlavní protagonista sám, jen čtyřikrát vypomohl všestranný Ota Petřina. Deset textů pro album napsal Ladislav Kantor z Pospíšilova někdejšího domovského C&K Vocalu, který zde také do osmi písní nazpíval sbory. Výjimku z Kantorova monopolu představuje pouze zhudebněná báseň Ten zcela tvůj způsob v překladu Pavla Šruta, předznamenávající pozdější dlouhodobou spolupráci, od které už byly Šrutovy autorské texty neodmyslitelné.

Třetí řadové album Hráč (1987) znamenalo pro skupinu Turbo po odchodu Jiřího Vondráčka v roce 1986 posun k rockovějšímu zvuku, nová rytmika, kterou tvořili baskytarista Petr „Bob“ Šťastný a bubeník Jiří „Bavr“ Lokajíček, měla kořeny v silné scéně kolem Plzně. Autorský monopol už měli v deseti skladbách frontman a zpívající kytarista Richard Kybic a textující manažer Ladislav Vostárek. Hitový potenciál potvrdil singl Hráč s nabroušeným kytarovým „béčkem“ Komu se nelení. Energická čísla se o album s baladami podělila prakticky půl napůl, zvláště početným fanynkám, o něž Turbo nikdy nemělo nouzi, byly určené ploužáky Krásným dívkám a Bez lásky žít se nedá. Obecně na albu přibylo kláves, ale optika textů se nijak neměnila, vystudovaný právník Ladislav Vostárek zůstával od své počáteční spolupráce s Katapultem konzistentní.

Vinylová hliadka

Z dvojdiskové kompilace Big Beat Line 1965-1968, jež zmapovala první fázi tuzemského bigbítu, Supraphon vydal 30. dubna výběr toho nejlepšího i na stejnojmenné LP desce. Mezi šestnácti skladbami Olympic figuruje nejen v roli doprovodné skupiny Mikiho Volka (Roll Over Beethoven) či Yvonne Přenosilové (Měsíc), ale i coby kapela s autorským potenciálem, reagující na vlnu liverpoolského „mersey beatu“ (Dej mi víc své lásky). Bigbítovou špičku dále zastupují Matadors, Mefisto či Flamengo. S ním zde Petr Novák zpívá svůj první velký hit Povídej a jeho jmenovec Pavel s přerovskou Synkopou kontruje baladou Vyznání. Nemohou chybět ani sourozenci Hana a Petr Ulrychovi s brněnským Vulkánem (Sen) nebo skvělý bratislavský import v podobě Ursinyho formace The Beatmen (Let’s Make A Summer). Blíže k popu už měli nakročeno Karel Černoch (Ona se brání) i skupina Crystal (Tenhle kluk).

Vůbec poprvé na 2LP vyšel 30. dubna na labelu Pink Floyd Records živák Pink Floyd: Live In Knebworth 1990. Záznam vystoupení na silně obsazené benefici, které se 30. června 1990 v anglickém Knebworthu zúčastnili dále třeba Dire Straits, Genesis, Eric Clapton, Jimmy Page s Robertem Plantem nebo Tears For Fears, dříve vyšel předloni výhradně jako součást opulentního a náležitě drahého sběratelského boxu Later Years 1987-2019, nadto pouze na optických discích CD a Blu-ray Audio. Skupina zde už bez baskytaristy Rogera Waterse, zato posílená o nezbytné koncertní sidemany i několik speciálních hostů, jmenovitě saxofonistku Candy Dulfer, zpěváka Clare Torryho a klávesistu Michaela Kamena, představila průřez svými řadovými alby The Dark Side Of The Moon (1973), Wish You Were Here (1975), The Wall (1979) a tehdy aktuálním A Momentary Lapse Of Reason (1987).

Koncem dubna vydal Supraphon (dvaapadesát let po původním pantonském vydání!) první vinylovou reedici eponymního alba The Rangers, na němž už šestičlenná „pánská jízda“ zúročila své kvality, ověnčené cenami z domácích festivalů. I když mnozí The Rangers (potažmo pozdější Plavce) vnímají jako skupinu countryovou, dvanáct skladeb často vychází spíše z amerického folku, což je třeba případ tradicionálů Oh, Shenandoah či A Letter Edged In Black (zde Smutný psaní) i úvodní This Land Is Your Land z repertoáru zakladatele folkového hnutí Woodyho Guthrieho, která měla být s českým textem Ta zem je tvá zem i písní titulní, což však bylo v republice plné sovětských okupantů nemyslitelné. Čtyřstopá nahrávka z pražského studia Smečky překvapí svou kvalitou. Stojí za zmínku, že osmistopé magnetofony tehdy nebyly běžnou výbavou studií ani na západ od bývalé „železné opony“.

Aprílové tipy z TIDAL Masters

Kantele je tradiční drnkací strunný nástroj, který patří k Finsku stejně jako dopravní značka „Pozor, sobi“. Finsko však na severu sousedí s Norskem a hru na hudební nástroj podobný citeře proto brilantně ovládá také norská zpěvačka Sinikka Langeland, která severský folklór propojuje s prvky jazzu do originální world music. Svoji výjimečnost potvrzuje také na novince Wolf Rune, jež vyšla 9. dubna na mnichovském labelu ECM Records. Čerstvá šedesátnice se až po čtvrt století vrátila k ryze sólovým nahrávkám, kterými zaujala hudební svět na prvních albech Langt Innpa Skoga (1994) a Strengen Var Af Rode Guld (1996). Tucet skladeb nabízí tichou hudbu s podmanivými, přeznívajícími tóny, jež nezapřou, že kantele patří mezi „léčivé nástroje“, užívané často v různých formách muzikoterapie.

Velšský zpěvák Tom Jones zůstává aktuální i na jedenačtyřicátém (!) albu Surrounded By Time, jež vyšlo 23. dubna u společnosti EMI. Osm křížků jeho baryton stále výrazněji nepoznamenalo a tucet skladeb s převahou coververzí dostalo zvukový kabát, z něhož není patrné, že „Tygr z Walesu“ dostal Grammy pro nejlepšího nového umělce už v roce 1966. Zásluhy patří producentu Ethanu Johnsovi, který má v portfoliu mj. nahrávky Ryana Adamse či Paula McCartneyho a s Jonesem spolupracuje od alba Praise & Game (2010). Skladba The Windmills of Your Mind poprvé zazněla ve slavné krimi Příběh Thomase Crowna (1968), o něco mladší jsou Pop Star či One More Cup of Cofee ze zpěvníků Cata Stevense, resp. Boba Dylana, ale to by jim ve svěžích Johnsových instrumentacích hádal málokdo.

Irský kytarista Gary Moore, jehož dráhu předčasně uzavřel před deseti lety infarkt myokardu, hrával ve skupinách Skid Row, Thin Lizzy či Colosseum II, ale největšího věhlasu dosáhl se sólovými bluesrockovými alby. Z kompilace How Blue Can You Get, která vyšla 30. dubna u Mascot Label Group, je zřejmé, že archivy skrývají ještě řada perel. Mezi osmi nahrávkami jsou zastoupené půl napůl původní skladby i coververze, konkrétně I’m Tore Down od Freddieho Kinga, Stepping Out od Memphise Slima, Done Somebody Wrong od Elmore Jamese i titulní skladba „krále elektrického blues“ B.B. Kinga, ale s klasikou černých mistrů se můžou měřit i vlastní čísla v čele s baladou Living With The Blues, jež by se neztratila ani na Moorově bestselleru Still Got The Blues (1990), jenž získal řadu zlatých i platinových desek.

Na čo sa tešiť?

Početné fanoušky kytaristy, zpěváka, skladatele i filmaře Franka Zappy dozajista potěší kolekce devětadvaceti dříve nevydaných nahrávek Zappa ’88: The Last U.S. Show, jež byly pořízené na jeho posledním americkém koncertě v hale Nassau Coliseum v Uniondale ve státě New York. Podle přímých pamětníků patřila Zappova šňůra mezi vůbec nejlepší a superlativy snese i technická kvalita nahrávek, protože dvanáctičlenná skupina včetně pěti dechařů byla zaznamenaná nadstandardně na 48 stop pomocí dvou digitálních rekordérů Sony 3324 DASH (Digital Audio Stationary Head) PCM. Playlist potvrzuje až renesanční záběr Franka Zappy, který kromě nadpoloviční většiny vlastních skladeb „vystřihl“ nejenom originální coververze od southernrockového The Allman Brothers Bandu (Whipping Post), Led Zeppelin (Stairway To Heaven) a The Beatles (medley Norwegian Wood, Lucy In The Sky With Diamonds a Strawberry Fields Forever), ale i Královský pochod ze Stravinského hudebního spektáklu Příběh vojáka nebo téma z Bartókova Koncertu pro klavír a orchestr č. 3 E dur. Výtečný živák vyjde 18. června jako 2CD a 4LP na labelu Zappa Records v distribuci Universal Music.

Napísal

Pavel Víšek