Hi-res audio pre starších a pokročilých

Nabídka dubnových titulů ve vysokém rozlišení zvuku v e-shopu supraphonline.cz přináší nejen obvyklé reedice, ale tentokrát i novinky ze světa vážné hudby, u kterých začíná být širší nabídka digitálních formátů standardem. Nahrávky ve vysokém rozlišení spojuje už tradičně nekomprimovaný bezeztrátový WAV, i když rozlišení má samozřejmě širší záběr.

Pod symbolickým názvem Cesty vyšlo 22. dubna u Supraphonu (včetně formátu WAV 96 kHz/24 bitů) album, na které houslista Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník vybrali skladby čtyř českých skladatelů, jež vznikly ve 20. století v rozmezí 35 let. Leoše Janáčka fascinovala idea panslavismu a tak jeho Smyčcový kvartet č. 1 (zde v ambiciózní úpravě pro dva nástroje) inspirovalo dílo Lva Nikolajeviče Tolstého. Cesty Janáčkova přítele Ervína Schulhoffa a mladšího Gideona Kleina, které zde zastupují Dua pro housle a violoncello, byly, žel, kratší: vedly přes Terezín do nacistických koncentračních táborů. Hudební putování uzavírají Duo pro housle a violoncello č. 1 (H 157) a Duo pro housle a violoncello č. 2 (H 371) Bohuslava Martinů, který před válkou unikl do USA, ale už se nikdy nevrátil domů.

Nové album Dvořákova klavírního kvarteta Schumann – Klavírní kvartety, které vyšlo 22. dubna u Supraphonu ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů, zachycuje celý oblouk romantického skladatele Roberta Schumanna, její počátky, vrchol i samotný konec. První Klavírní kvartet c moll WoO 32 Schumann napsal už v 18 letech, ale jeho partitura byla dlouho považována za ztracenou a k dispozici je teprve od roku 2010. Starší Klavírní kvartet Es dur Op. 47 už svědčí o kompozičním mistrovství, vyrůstajícím z díla Johanna Sebastiana Bacha i Ludwiga van Beethovena, ale promlouvajícím už vlastním jazykem. Pohádková vyprávění Op. 132 z roku 1853 jsou pak jedním z posledních šťastných tvůrčích vzepětí skladatele, který svůj život ukončil předčasně o tři roky později v pouhých šestačtyřiceti letech skokem do Rýna.

Panova flétna patří k nejstarším hudebním nástrojům vůbec, ale dnes ji známe hlavně z využití v rumunské lidové hudbě. Odtud také vzešli virtuosové, kteří ji ve druhé polovině 20. století proslavili: Damian Luca, Radu Simion, Nicolae Pîrvu, Gheorghe Zamfir a Simion Stanciu. Liselotte Rokyta studovala u čtyř učitelů z této „velké pětky“ a její album Syrinx, které 22. dubna vydal Supraphon i ve formátu WAV 48 kHz/24 bitů, dokládá, že Panova flétna má místo i ve světě vážné hudby. V případě skladeb Bély Bartóka a Cipriana Porumbescu jde přímo o úpravy rumunských lidových tanců. Claude Debussy svou Syrinx sice zkomponoval pro příčnou flétnu, ale v Panově flétně nachází rovnocennou variantu. Další úpravy vycházejí ze skladeb francouzských autorů pro flétnu, jindy klavír nebo varhany.

Supraphon v minulém měsíce nezapomněl ani na rockové pamětníky, pro které 29. dubna přichystal v digitální reedici ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů deváté a poslední studiové album 33, které už nahrál Modrý Efekt (tehdy zrovna M. Efekt) po odchodu druhého klávesisty a zpěváka Oldřicha Veselého, rok před svým prvním rozpadem. O rozsáhlé kompozice s poetickými texty Pavla Vrby, které atmosférou navazovaly na předchozí desku Svět Hledačů (1979), se podělili rovným dílem kytarista Radim Hladík (Třiatřicet, Avignonské slečny z Prahy) a zpívající klávesista Lešek Semelka (Občasná pánská jízda, Kohoutek kamarádství dokapává). Omezené instrumentální možnosti tříčlenného obsazení zčásti vynahradil Radim Hladík, který si ke svým kytarám poprvé přibral kytarový syntezátor.

Vinylová hliadka

Funkrockoví Red Hot Chili Peppers byli na kalifornské hudební scéně stylotvorní hlavně v devadesátých letech minulého století, ale dech neztrácejí ani v novém miléniu. O velmi dobré formě svědčí i nové, v pořadí dvanácté album Unlimited Love, které vyšlo 1. dubna u Warner Records rovněž jako 2LP. Po vybočení na předchozí řadovce The Getaway (2016) se hudební produkce ujal opět legendární Rick Rubin, spojovaný s nejlepšími počiny skupiny stejně jako její staronové obsazení, kdy u kytary Joshe Klinghoffera vystřídal navrátilec John Frusciante, který se donedávna naposledy podílel na albu Stadium Arcadium (2006). Ze singlů Black Summer a These Are The Ways se sotva urodí nový megahit kalibru Under The Bridge, ale důležité je, že kolekce sedmnácti skladeb drží pohromadě jako celek.

Spirituál kvintet byl jednou z našich prvních folkových skupin a na domácí hudební scéně vydržel až neuvěřitelných 61 let. Skvělou dráhu připomíná nová retrospektiva Zpívat se nepřestane / To nejlepší, kterou vydal 14. dubna Supraphon rovněž na 2LP. Kolekce dvaceti osmi snímků z let 1971-2015, kterou sestavil spoluzakladatel a kapelník Jiří Tichota, jediný spojující všechny sestavy, pokrývá víceméně celé nahrávací období Spirituál kvintetu. Naprázdno vychází především album Saužení lásky (1978), které písněmi z doby Českého národního obrození z repertoáru příliš vyčnívá. Převažují zde zámořské tradicionály a spirituály jako Až se k nám právo vrátí, Jednou budem dál nebo Za svou pravdou stát. Tři desítky skladeb spojují výtečná pěvecká sóla a vyhlášené, skvěle sezpívané vícehlasy.

Skladatele Petra Hapku, který se prosadil rovněž jako zpěvák, si mnozí spojují hlavně s texařem Michalem Horáčkem, ale profesionální dráha o osm let staršího pražského rodáka začala už v 60. letech. To je zřejmé i z nového výběru Nejlepší z nejlepšího, který vydal 29. dubna Supraphon na LP desce. Rané hity mezi tuctem trvalek zastupují Malá píseň s Karlem Gottem, Kázání v kapli Betlémské a Pohrdání s Hanou Hegerovou i Žít, jen žít s Waldemarem Matuškou, kde se o texty podělili Petr Rada s Pavlem Vrbou. Sedmou dekádu připomínají tři skladby s texty Zdeňka Rytíře, mj. Píseň pro Joriku s Václavem Neckářem, ale chybět nemůže ani mladší repertoár autorské dvojice H&H. Skvělé jsou zvláště Hapkovy duety Levandulová s Hanou Hegerovou, Dívám se, dívám s Lucií Bílou a Bude mi lehká zem s Janou Kirschner.

Aprílové tipy z TIDAL Masters

Norský jazzový pianista Jon Balke v letech 1992-2005 vedl v Oslu big band Magnetic North Orchestra, ale jeho sólové projekty jsou většinou komornější. Mezi výjimky patří transkulturní muzikantský kolektiv Siwan, se kterým pro mnichovskou společnost ECM Records už natočil alba Siwan (2009), Nahnou Houm (2017) a do třetice Hafla, které vyšlo 22. dubna. V kodaňském studiu se vloni při jeho vzniku dále sešli alžírská zpěvačka Mona Boutchebak, Turek Derya Türkan („svislé housle“ kemenče), Íránec Pedram Khavar Zamini (buben tombak) plus Balkeho krajánci Bjarte Eike (barokní housle), Per Buhre (zpěv, viola) a Helge Norbakken (perkuse). Čtrnáct skladeb je zhudebněnou středověkou poezií, pocházející z oblasti Al-Anadalus, tedy části Pyrenejského poloostrova, ovládaného tehdy muslimy.

Anglický klávesista Roger Eno je o jedenáct let mladším bratrem známějšího Briana, který má pověst takřka renesančního umělce a vyhledávaného producenta. Oba sourozenci spolu občas nahrávají, vůbec poprvé to byl soundtrack k dokumentárnímu filmu Apollo (1983), kde je doplnil ještě kanadský kytarista Daniel Lanois, zatím naposledy spojili síly na albu Mixing Colours (2020), kterým úspěšně debutovali na „žlutém“ labelu Deutsche Grammophon. Stejné vydavatelství pak připravilo na 22. duben novinku The Turning Year, které už představuje sólovou vizitku Rogera Ena. V nadpoloviční většině ze čtrnácti skladeb pianistu doprovází německý ansámbl Scoring Berlin. Poklidné album má jinak atmosférou blízko k ambientní hudbě, kterou Roger Eno dříve nahrával sám i s anglickou hobojistkou Kate St John či americkým multiinstrumentalistou Laraajim pro vydavatelství All Saints Records.

Diskografie americké bluesrockové písničkářky Bonnie Raitt nadprodukcí netrpí. Na půl století od eponymního debutu připadá osmnáct studiových alb. Kvalita je důležitější než kvantita, což je zřejmé i z novinky Just Like That…, jež vyšla 22. dubna na vlastním labelu Redwing Records s šestiletou odmlkou od řadovky Dig In Deep (2016). Vzájemná „chemie“ ve studiu při nahrávání alba fungovala, všichni muzikanti už s rodačkou z kalifornského Burbanku spolupracují delší čas. Stačí zmínit vyhledávané americké sidemany, jakými jsou varhaník Mike Finnigan, baskytarista James „Hutch“ Hutchinson nebo kytarista George Marinelli, případně anglický klávesista Jon Cleary a jihoafrický bubeník Ricky Fataar. Album si ostatně Bonnie Raitt sama produkovala a moc dobře věděla, komu zavolat.

Na čo sa tešiť?

Album Madman Across The Water na podzim roku 1971 potvrdilo vysoký kredit anglického poprockového písničkáře Eltona Johna, ale bylo ve Spojených státech i doma v Británii kritikou i posluchači neprávem podceňované: ke dvěma platinovým deskám za Atlantikem pomohly čtvrté řadovce se singly Levon a Tiny Dancer až mladší bestsellery jako Goodbye Yellow Brick Road (1973) nebo Captain Fantastic And The Brown Dirt Cowboy (1975). Dnes však už o kolekci devíti skladeb, které Elton John složil společně se svým víceméně dvorním textařem Berniem Taupinem, nikdo nepochybuje. Potvrdí to ostatně i jubilejní půlstoletá edice, kterou na labelu Mercury v distribuci Universal Music přichystali na 10. červen. Více než limitovaný náklad alba na vinylu nabídnou tři komplety. Box 3CD+Blu-ray přinese kromě nově remasterovaného alba i původní syrové demo snímky z let 1970-1971, záznam dobového koncertu BBC ze série Sounds for Saturday, a konečně „modrá placka“ surroundový 5.1 mix alba a několik videobonusů. Čtyři LP desky obsáhnou totéž, co 3CD z nejobsáhlejšího kompletu a nejdostupnější 2CD doplní všechna dema.

Napísal

Pavel Víšek