Hi-res audio pre starších a pokročilých

Na e-shopu supraphonline.cz nahrávek ve vysokém rozlišení za nejkratší měsíc v roce nepřibylo příliš, ale penzum rarit pro rockery i jazzmany určitě naplňují, navíc omezená nabídka tak přímo vybízí k inventuře v bohatém archivu, který aktuálně čítá více než čtyři stovky alb napříč různými žánry.

Skupina S.L.S. (Společnost Leška Semelky) měla počátkem 80. let na papíře status domácí superskupiny, který však využila pouze napůl. Její čtyřčlenné obsazení vzniklo z formací M. efekt a Skupina Františka Ringo Čecha. Z první v roce 1981 odešli zpívající klávesista Lešek Semelka a bubeník Vlado Čech, druhá byla po tragické smrti Jiřího Schelingera bez frontmana a tak „lano“ do S.L.S. využili kytarista Stanislav Kubeš a baskytarista Jan Kavale. Po prvních hardrockových singlech zvuk S.L.S. začal více inklinovat k mainstreamu, což zachytilo jediné album S.L.S. (1985), kde skupinu rozšířil na kvinteto druhý klávesista Michal Pavlík. Jeho anglická „exportní“ verze Coloured Dreams s texty Ondřeje Hejmy a drobnými změnami v sestavě i pořadí skladeb, kterou pro Artii připravil Supraphon hned v roce 1985, se 26. února objevila v nabídce jako WAV (192 kHz/24 bitů).

„Semelkovce“ ve stejný den a identickém formátu i rozlišení doprovodilo třetí album Traditional Jazz Studia, které pod názvem Entomologův sen v roce 1973 poprvé nabídlo jen původní skladby naší nejstarší jazzové skupiny. Ansámbl kolem klarinetisty Pavla Smetáčka začínal s rekonstrukcemi skladeb mistrů neworleanského jazzu, ale tady se už propracoval ke změnám formy i typických harmonických schémat. Tucet nahrávek zahrnuje také přepracované starší skladby, jež dříve sloužily mj. jako scénická hudba, což naznačují i jejich neobvyklé názvy v čele s titulním Entomologovým snem. O překvapení však nebývá v naší malé zemi nouze. Jiná skladba Uvážu oslátko byla součástí pašijového pásma, uvedeného na jaře roku 1968 v Kostele sv. Martina ve zdi v Praze, které připravoval pianista Traditional Jazz Studia Antonín Bílý se studentem bohosloví Vratislavem Brabencem, o čtyři roky později už členem undergroundové legendy The Plastic People of the Universe.

Ještě dříve, než Supraphon připomene 26. března blížící se půlkulaté pětašedesátiny Romana Dragouna vinylovou reedicí dvojalba Třetí kniha džunglí, si lze tento koncepční počin pořídit ve formátu WAV (192 kHz/24 bitů). Třetí řadovka brněnské skupiny Progres 2 z roku 1982 obsahuje šestnáct skladeb s texty Vladimíra Čorta, jež vycházejí z Kiplingovy Knihy džunglí, ale na pozadí džungle a města sledují konflikt člověka s odlidštěnou civilizací. Hudebně šlo o kolektivní dílo, na kterém se však Roman Dragoun podílel jak autorsky, tak interpretačně, stačí si připomenout třeba hitovku Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce, nebo méně známou, ale neméně povedenou Neznámé nevpouštěj dál. Zvuková kvalita nahrávek připomíná, že studio Opusu ve slovenském Pezinku bylo v bývalé ČSSR vybavené na svou dobu moderní technikou.

Tip na výtečný titul z loňského června dost možná potěší nejen příznivce předklasické vážné hudby. Letos dvaačtyřicetiletý Jan Čižmář studoval loutnu v Londýně a v Haagu u mistrů formátu Nigela Northa či Joachima Helda a dnes ve světě platí za vyhledávaného sólistu i komorního hráče. Na albu Codex Jacobides s podtitulem Praga circa 1600 (WAV 96 kHz/24 bitů), které dostalo jméno podle loutnové tabulatury původem z rudolfínské Prahy, střídá osm loutnových nástrojů různé velikosti i ladění, jež občas zaznívají společně se zpěvačkou Eliškou Tesařovou, hráčkou na violu da gamba Magdou Uhlířovou i Českým loutnovým orchestrem. Některé skladby folkaři neomylně zařadí na první album Spirituál kvintetu Písničky z roku raz dva (1972), neboť jeho umělecký vedoucí Jiří Tichota se české loutnové literatuře z doby renesance věnoval také jako muzikolog.

Vinylová hliadka

Šesté album Boba Dylana Highway 61 Revisited, jehož další reedice na labelu Columbia spíše 26. února jen po čase doplnila vyprázdněné skladby, snad netřeba blíže představovat. LP deska vyšla poprvé v srpnu 1965, jen pár týdnů po skandálu, který na americkém Newport Folk Festivalu mezi přítomnými puristy vyvolalo písničkářovo vystoupení s amplifikovanou kapelou, jejíž dva muzikanti natáčeli s Dylanem tuhle desku ve studiu – šlo o bluesového kytaristu Mikea Bloomfielda a klávesistu Ala Koopera. Pro jednu z „povinných“ desek každé rockové diskotéky hovoří i čtvrté místo v žebříčku 500 nejlepších alb všech dob, který v roce 2003 publikoval magazín Rolling Stone. Mezi premianty zde patří i singl Like A Rolling Stone, který v pětistovce nejlepších skladeb za dosavadní éru populární hudby skončil v bilancování téhož časopisu rovnou první.

Vinylovou reedicí alba Hrrr na ně… připomněl Supraphon 26. února v předstihu dvě letošní kulatá výročí Jiřího Schelingera, jednak 6. března jeho nedožité sedmdesátiny, a 13. dubna čtyřicet let od zpěvákovy předčasné tragické smrti. Třetí dlouhohrající deska, na které se majitel nezaměnitelného chrapláku podílel, byla u nás v roce 1977 zřejmě vůbec první, které slušel přívlastek hardrocková, a premiérou byl také ryze původní repertoár, zvláště skladby Kartágo a Lucrezia Borgia patří k tomu nejlepšímu, co rodák z východočeského Bousova stačil za svůj krátký život nejenom natočit, ale i skomponovat. V dobrém postavení hvězd zastihly studiové frekvence rovněž Skupinu Františka Ringo Čecha v nejsilnějším obsazení, jen humorné spojovací skeče z dílny kapelníka i monopolního textaře Čecha, namátkou Violo, jsem cellista nebo Řízeček, nemusí být pro každého tím správným „šálkem čaje“.

Do vydavatelsky exponovaného konce února patří také 2LP The White Stripes Greatest Hits. Detroitské duo The White Stripes, které tvořil v letech 1997-2011 manželský pár kytaristy Jacka Whitea a bubenice Meg White (nikoli sourozenci, jak se lze dočíst v recenzi na Musicserveru, Jack – „chlapeckým“ jménem John Gillis – prostě přijal příjmení své někdejší manželky, s níž se v létě 2013 rozvedl), zaujalo na přelomu století eponymním albovým debutem, spojujícím garážový rock, blues i punk. Laťku si u šesti studiových alb nastavilo „čtyřkou“ Elephant (2003), z níž pochází hit Seven Nation Army, oceněný Grammy za nejlepší rockovou píseň. Ten samozřejmě nechybí ani v kolekci The White Stripes Greatest Hits, jež obsahuje 26 skladeb ze všech řadovek včetně dvou nealbových singlů a fakticky představuje spíše esenci toho nejlepšího, co kdy Jack a Meg natočili.

Februárové tipy z TIDAL Masters

Islandský multiinstrumentalista a producent Ólafsur Arnalds začínal jako bubeník v lokálních metalových kapelách, později experimentoval s technem a elektronikou, což reflektuje i soundtrack k britskému televiznímu seriálu Broadchurch (2013) ověnčený cenou BAFTA, ale jeho tvorba vyústila v tiché skladby s ozvěnami ambientní hudby, jež si libují ve volných tempech. EP deska A Sunrise Session, která vyšla 26. února na labelu Mercury KX, obsahuje čtyři křehčí verze skladeb z Arnaldsova pátého alba Some Kind Of Peace (2020), které už vznikly s úplným vyloučením elektroniky. Páteřní je klavír, jemuž v komorním obsazení přizvukují smyčcové nástroje. V baladě Back To The Sky hostuje stejně jako na zmíněné sólovce islandská folkařka Jófrí?ur Ákadóttir, známá pod svým vyslovitelnějším aliasem JFDR.

Americký kytarista i zpěvák, skladatel a producent Steve Lukather, který je neodmyslitelně spojený se skupinou Toto a v posledních letech i hvězdným All-Starr Bandem bývalého bubeníka Beatles, se po delší odmlce připomněl v pořadí osmým sólovým albem I Found The Sun Again, které vyšlo 26. února na labelu The Player Club. Jako obvykle nejde o žádnou hudební revoluci, ale všechny muzikanty je radost poslouchat. Vždyť se také ve studiu sešla esa, jakými jsou třeba „zaměstnavatel“ Ringo Starr, baskytarista (a vyhledávaný sideman) John Pierce nebo bývalí spoluhráči z Toto: klávesista David Paich a bubeník Greg Bissonette. Kromě pěti Lukatherových skladeb album obsahuje i tři coververze, kdy šedesátkovou klasiku Low Spark of High Heeled Boys od Traffic doplňují zápůjčky Bridge of Sighs a Welcome To The Club z repertoáru neméně slavných kytaristů Robina Trowera, resp. Joea Walshe.

Argentinský hudební skladatel Ástor Piazzolla, který proslul rovněž jako virtuózní hráč na bandoneon (zvláštní druh knoflíkové tahací harmoniky), posunul ve druhé polovině 20. století tradiční tango pod vlivem vážné hudby i jazzu do stylu zvaného tango nuevo. Netradiční hold modernímu argentinskému klasikovi složila na albu Piazzolla Stories, které vyšlo 26. února na warnerském labelu Erato, teprve dvaadvacetiletá francouzská trumpetistka Lucienne Renaudin Vary. Pod většinou ze čtrnácti kompozic je podepsaný Piazzolla alespoň jako spoluautor, ale nechybí zde ani skladba Lux Aeterna od Nadii Boulanger, u níž v Paříži studoval kompozici, Bachova houslová sonáta g moll a dokonce i jedno z Paganiniho capricií. Lucienne doprovází Orchestre Philharmonique De Monte-Carlo, hostují zde jazzový akordeonista Richard Galliano a klasicky školený kytarista Thibaut Garcia.

Na čo sa tešiť?

Šestitidiskový box A (La Mode) 40th anniversary deluxe edition už dlouho očekávají příznivci skupiny Jethro Tull, jež loni určitě zaznamenali výpadek v sérii „sebraných nahrávek“ britské legendy, jež vycházejí v DVD-booku s pevnou vazbou i obsáhlým bookletem. Třinácté studiové album A z roku 1980 se dříve dočkalo jediné nadstandardní reedice v roce 2004, kdy vyšlo s bonusovým DVD Slipstream (1981), sestaveným z koncertních záznamů pořízených při navazujícím turné. Kontinuitu s předchozími boxy udržují remixované nahrávky z originálních pásů, které pořídil anglický všeuměl Steven Wilson. Zatímco první tři CD obsahují album A s pěti souvisejícími snímky i kompletní záznam amerického vystoupení v L.A. Sports Areně ze srpna 1980, trojice DVD nabízí na prvních dvou optických discích (samozřejmě bez obrazu) stejný obsah v surroundových 5.1 mixech i vysokém rozlišení (96 kHz/24 bitů) ve stereu, na posledním najdeme živák Slipstream, jehož přidanou hodnotou je nová zvuková stopa, opět v 5.1 mixech (DTS a Dolby Digital) a hi-res stereu (96 kHz/24 bitů). Box vyjde 16. dubna na labelu Parlophone v distribuci Warner Music.

Napísal

Pavel Víšek