Hi-res audio pre starších a pokročilých

Ve vysokém rozlišení se už v e-shopu supraphonline.cz objevují jak nové digitální reedice, tak i novinkové tituly. Potvrzuje to ostatně výběr z říjnové úrody, která na podzim přesahuje obvyklý rozsah této rubriky. Společným jmenovatelem nadále zůstává nekomprimovaný bezeztrátový formát WAV, byť datovými toky u mladších nahrávek vydavatelé tradičně šetří.

Druhé sólové album Dotyk vyšlo Dorotě Barová 22. října na labelu Animal Music nejenom na CD, ale také digitálně, vysoké rozlišení (WAV 48 kHz/24 bitů) nevyjímaje. Novinkou zpěvačka a violoncellistka, známá z dua Tara Fuki, volně navazuje na sólovou prvotinu Iluzja, jež získala Anděla za jazzové album roku 2018, i když její záběr žánrové mantinely přesahoval. Na nahrávkách sedmi původních skladeb opět spolupracovala s kytaristou Miroslavem Chyškou, který album zároveň koprodukoval, míchal a masteroval (v jeho Studiu Cyberbaobab také vzniklo), ale komorní triové obsazení tentokrát doplnil baskytarista Miloš Klápště. Všechny skladby Dorota zpívá v polštině. Většinu textů si napsala sama, jen slovy k písni Cisza přispěla novinářka Teresa Drozda a Poległym je zhudebněnou básní Krzysztofa Kamila Baczyńského.

Aneta Majerová rozšířila 29. října u vydavatelství Animal Music diskografii o výjimečné album Mieczysław Weinberg: Children’s Notebooks, jenž vyšlo na CD i digitálně, včetně vysokého rozlišení (WAV 48 kHz/24 bitů). Klavíristka se tak stala teprve třetím interpretem na světě, který nahrál kompletní tři Weinbergovy „Dětské sešity“, jež vznikly v letech 1943-47 a tvoří celkem 23 drobných skladeb s otisky romantických valčíků, barkarol a nokturn i originálních moderních vizí. Varšavský rodák Mieczysław Weinberg bývá označován za jednoho ze tří největších sovětských skladatelů 20. století, i když byl dlouho pronásledován a v roce 1953 přežil vazbu ve věznici KGB. Nikdy nenapsal jediné komunisticky angažované dílo, což bránilo šíření jeho tvorby za hranicemi SSSR a je proto postupně objevován teprve v poslední době.

Na čtvrtém albu V přítmí, které vyšlo 29. října u Supraphonu v digitální reedici ve vysokém rozlišení (WAV 192 kHz/24 bitů), bylo v roce 1989 jméno zpěvačky Zuzany Michnové poprvé předsazeno před folkrockové Marsyas, jež se v radikálně pozměněném obsazení stali víceméně její doprovodnou skupinou. Až na ojedinělá hostování se totiž nikdo z muzikantů nepodílel na předchozích deskách. Rockovější zvuk reflektoval jedinou Zuzaninu sólovku Rány (1986), kterou nahrála s Michalem Pavlíčkem a Klausem Kryšpínem. Jako autorka byla v kolekci jedenácti skladeb nezastupitelná. Otextovala s jedinou výjimkou celé album a hudbu složila k pěti písním včetně hitovky S Luisem, dedikované surrealistickému režiséru Luisi Bunuelovi. S hudbou jinak nejčastěji vypomohli David Noll a Petr „Kulich“ Pokorný.

Digitální reedice ve vysokém rozlišení (WAV 192 kHz/24 bitů) se 29. října u Supraphonu dočkalo první album Písničky z roku raz dva, kterým v roce 1973 Spirituál kvintet opožděně debutoval (naše služebně nejstarší skupina, jež nedávno ukončila činnost, vznikla v roce 1960). Kolekce třinácti skladeb, jež patří mezi albové milníky skupiny i našeho folku vůbec, staví na renesančních písní, jež zakladatel a umělecký vedoucí Spirituál kvintetu Jiří Tichota coby vystudovaný muzikolog přepsal ze starých loutnových tabulatur. Album vzniklo v silném obsazení, ve kterém dále působili Jarka Hadrabová, Oldřich Ortinský, Jan Thorovský, Dušan Vančura a Karel Zich. Trvalkám jako Růžička, Vandrování nebo Ovčák by téměř půlstoletí od jejich vzniku hádal málokdo, na albu pro Gramofonový klub totiž participoval Čs. Hi-Fi klub.

Vinylová hliadka

Volnou řadu ultimátních reedicí alb naší nejdéle působící rockové skupiny posunul Supraphon 8. října ke třetí řadovce Jedeme, jedeme z roku 1971, jež vyšla i na CD a ve vysokém rozlišení. Oproti albům Želva (1968) a Pták Rosomák (1969) se změnilo obsazení i autorský tým a s textujícím baskytaristou Pavlem Chrastinou odešla poetika bigbítové klasiky a la Svatojánský happening. K baskytaře tak nastoupil Jan Hauser, melodie Petra Jandy většinou textoval Zdeněk Rytíř a aranžmá ve studiu s flétnou i saxofonem obohatil hostující jazzman Jiří Stivín. Z deseti skladeb si díky coververzi Petra Muka jako první vybavíme baladu Bon soir, mademoiselle Paris, ale z paměti se nejspíš nevytratili ani Strážce majáku nebo Bláznivej Kiki. LP zdobí nový master z původních pásů i zrekonstruovaný rozkládací obal.

První dáma československého šansonu Hana Hegerová měla záběr, zahrnující také lidové písně a trvalky spojené s hudebním divadlem, ale páteřní byl frankofonní repertoár, jehož retrospektiva začala vznikat jako příspěvek k říjnovým devadesátinám, kterých se, žel, už nedožila. Výběr Merci!, který vyšel u Supraphonu 15. října na 2LP, CD i digitálně (jen MP3 a FLAC), obsahuje 21 chronologicky řazených nahrávek, vymezených roky 1965 a 2010. Jejich originály proslavili mj. Charles Aznavour, Gilbert Bécaud, Jacques Brel či Serge Gainsbourg, ale ke každému šansonu dokázala bratislavská rodačka přidat osobní prožitek. Tři nazpívala ve francouzštině, 17 dalších s českými texty, mezi jejichž autory převažuje Pavel Kopta, a závěrečný Ave le temps (Ten zlodej čas) v parafrázi Ľubomíra Feldeka v mateřské slovenštině.

Beata Hlavenková se šestým sólovým albem Žijutě připomněla 29. října na labelu Minority Records. Jako na předchozí desce Sně (2019) si ke klávesám přibrala také sólový zpěv, ale za doprovodu (jinak hlavně koncertní) Kapely Snů, kterou tvoří trumpetista i bubeník Oskar Torök, kytarista Patrick Karpentski a basista Miloš Klápště, se posunula blízko k chytrému popu s nadžánrovými přesahy, i když jí ponor do impresionistického zvuku zůstane nejspíš vždycky vlastní. K pestrému zvuku alba přispěla i řada hostů, mj. houslistka Gabriela Vermelho, kontrabasista Tomáš Liška nebo Oto Klempíř z J.A.R. Žijutě vyšlo také na CD a digitálně, ale zvláštní péče se dostalo vinylu, pro který mastering připravil Miles Showell v londýnských studiích Abbey Road, stojící třeba za zvukem alb Amy Winehouse a Tori Amos.

Októbrové tipy z TIDAL Masters

Mezi vycházející operní hvězdy patří šestadvacetiletá italsko-kanadská mezzosopranistka Emily D’Angelo, která se už představila na řadě světových scén včetně newyorské MET a milánské La Scaly (18. ledna vystoupí i v pražském Rudolfinu s českým tenoristou Petrem Nekorancem). První počin v rámci smlouvy s vydavatelstvím Deutsche Grammophon představuje album enargeia, které vyšlo 8. října. Tucet nahrávek překvapí odvážnou dramaturgií. Emily D’Angelo zde zpívá vesměs málo známé písně současných skladatelek – Američanek Missy Mazzoli a Sarah Kirkland Snider či Islanďanky Hildur Guðnadóttir, jež doplňují středověké skladby svaté Hildegardy z Bingenu. D’Angelo doprovází das freie orchester Berlin pod taktovkou Jarkka Riihimäkiho. Její hlas je fenomenální, nutno slyšet!

Společnost Universal Music, disponující dnes katalogem vydavatelství Apple Records, pokračuje v tradici jubilejních reedic přemíchaných mladších alb The Beatles, kterou zahájila v roce 2017 legendární řadovka Sgt. Pepper’s Lonely Heart Club Band (1967). Po loňské odmlce přišla 15. října konečně řada na poslední album Let It Be (1970), byť většina jeho nahrávek dobou vzniku předběhla výraznější desku Abbey Road (1969). Z šestidiskového super deluxe box-setu je v MQA dostupný dvoukanálový obsah „modré placky“ v rozlišení 96 kHz/24 bitů, tedy nový mix Gilese Martina a Sama Okella se všemi bonusy, zahrnujícími nejrůznější demosnímky či alternativní verze. Rezignovat je logicky třeba na mixy v DTS a Dolby Atmos, ale to vzhledem k ceně fyzického boxu přes 3000 Kč zas tak moc nevadí.

Londýnským Coldplay, kteří patří v posledním desetiletí mezi nejvlivnější rockové skupiny, vyšlo 15. října na labelu Parlophone nové album Music Of The Spheres. Devátá řadovka v posledních týdnech boduje vysoko v hitparádách: na vrchol se kromě Británie, kde už získala zlatou desku, vyšvihla ještě v Austrálii, Francii a v Nizozemsku, ale váhu má i čtvrté místo na nejsilnějším trhu v USA. Texty koncepčního alba, které nese podtitul Vol. I From Earth With Love, jsou zasazeny do fiktivního planetárního systému zvaného The Spheres, takže jestli se Coldplay podle zpěváka Chrise Martina inspirovali filmovou ságou Star Wars, budou mít ve studiu na dalších pokračováních dlouho co dělat a možná objeví rovnováhu mezi stadionovým popem a rockovou alternativou, která tentokrát tak docela nevyšla.

Na čo sa tešiť?

Kanadsko-americký The Band začínal jako doprovodná skupina Boba Dylana, ale s autorskými osobnostmi v obsazení se koncem šedesátých let prosadil samostatně, čemuž napomohla také účast na festivalu Woodstock. Čtvrté řadové album Cahoots, které začátkem letošního roku oslavilo padesátiny, už 15. příčkou v americkém žebříčku Billboard 200 předznamenalo pozvolný ústup z komerčního výslunní (předchozí tři alba v USA získala minimálně zlaté desky), ale vysoko nasazenou laťku původního repertoáru si zachovalo, což potvrzuje i singlový hit Life Is A Carnival, kde skupině s aranžmá dechové sekce vypomohl legendární neworleánský pianista Allen Toussaint. Na labelu Capitol v globální distribuci Universal Music vyjdou 10. prosince pod hlavičkou Cahoots / 50t Anniversary Edition tři sety fyzických hudebních nosičů, jež spojuje nový mix alba, které připravil vyhledávaný zvukový mistr Bob Clearmountain. Nejbohatší je samozřejmě super deluxe edition, zahrnující 2CD s albem, studiovými bonusy a záznamem dobového koncertu z pařížské Olympie, Blu-ray, jež album s šesti bonusy dávkuje ve stereu plus formátech Dolby Atmos a DTS-HD MA 5.1 (vždy samozřejmě v rozlišení 96 kHz/24 bitů), 180 gramový výlisek LP desky, reprint japonského vinylového singlu Life Is A Carnival/The Moon Struck a dvacetistránkový booklet v „elpíčkovém“ formátu. Samostatně bude možné pořídit jak 2CD, tak i LP.

Napísal

Pavel Víšek