Hudobné novinky na streame, vinyloch a CD  November 2023

Publikované: 01.11.2023 | Napísal: Pavel Víšek

Novinky na streame, vinyloch a CD je pravidelný formát článkov, v ktorom vám prinášame hudobné novinky za uplynulý mesiac. Slovenské, české, ale aj zahraničné novinky na CD, LP a streame vydané v hi res kvalite spolu s autorskou recenziou pre vás pripravil etablovaný žurnalista Pavel Víšek.

Hi res audio novinky pre starších a pokročilých

V říjnu se v e-shopu supraphonline.cz o novinky ve vysokém rozlišení zvuku napříč různými hudebními žánry, které spojovaly už tradičně nekomprimovaný bezeztrátový formát WAV a hloubka 24 bitů, podělilo vícero vydavatelství. Většinou šlo o nahrávky pořízené v první polovině letošního roku, ale stranou nezůstaly ani bohaté domácí archivy.

Bratři Ebenové nadprodukcí rozhodně netrpí. Na více než čtyři desítky let jejich kariéry připadá jen šest alb, když zatím poslední Co my víme vyšlo 1. září u 100PROmotion na CD, LP i ve dvou digitálních formátech, ale jako WAV 96 kHz/24 bitů následovalo až v říjnu. Marek Eben, který přispěl tuctem písniček, je víceméně výhradním autorem, výjimkou je pouze instrumentálka Clafoutis, podepsaná Davidem Ebenem. Skupina, kterou vedle tří bratrů tvoří kytarista Pavel Skála, kontrabasista Jaromír Honzák a bubeník Jiří Zelenka, všechno nahrála ve slovenském studiu Birdland v Povážské Bystrici. Skvělý zvuk jde na konto legendárního anglického zvukového mistra Philla Browna (spolupracoval mj. s Davidem Bowiem nebo Catem Stevensem), který album smíchal, mastering připravil jeho krajan Denis Blackham.

V ediční řadě Archiv sáhli v Supraphonu po jednom z klenotů české duchovní hudby, kterým je oratorium pro sóla, sbor a orchestr Stabat Mater, které Antonín Dvořák skomponoval v roce 1877 na středověký latinský text, připisovaný italskému právníkovi a pozdějšímu františkánovi Jacobovi de Benedictis. Od padesátých let 20. století do současnosti už vznikly více než tři desítky jeho nahrávek, ale 6. října se ve formátu WAV 192 kHz/24 bitů dočkal reedice letitý stereofonní záznam, který vyšel poprvé na 2LP na labelu Deutsche Grammophon už v roce 1962, ale kromě vysoké interpretační úrovně po šedesáti letech obstojí se ctí také zvukově. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina zachytil Českou filharmonii pod taktovkou Václava Smetáčka, sólisty zvučných jmen a Český pěvecký sbor.

Svébytná písničkářka Katarzia rozšířila svou diskografii o nové album Šťastné dieťa, které vyšlo 6. října u Animal Music také ve formátu WAV 48 kHz/24 bitů. V jedenácti autorských písních, jejichž texty spojuje vyhraněný ženský pohled na svět, se tentokrát odklonila od experimentování s elektronikou a vzniklo semiakustické album, z něhož elektrická část instrumentáře (baskytara, klávesy) nijak kontrastně nevystupuje. Rodačku z Nitry, která už nějaký čas žije a tvoří v Praze, v nouzovském studiu Sono Doupě Records doprovodili slovenská klavíristka Kristina Smetanová, basista Tomáš Liška, bubeník Roman Vícha a hrající producent Petr Ostrouchov. Kreativní barevná aranžmá obohatilo několik hostů, kupříkladu hornista Radek Baborák (Pohár mlieka) nebo švédský trumpetista Oskar Stenmark (Piesok).

Pražská metalová formace Škwor, která si letos připomíná čtvrtstoletí na domácí scéně, slaví půlkulaté jubileum novým albem Sobě věrnej, které 9. října vyšlo u Supraphonu kromě CD a LP také ve třech digitálních formátech, mezi nimiž nechybí ani WAV 48 kHz/24 bitů. Na nadpoloviční většině ze čtrnácti původních skladeb, jež skupina připravovala v pohodě vlastního studia během posledních dvou let, se podílel trochu překvapivě kytarista Jan Chudan, který je nejmladší posilou sestavy, ale výsledek se tak pouze posunul k modernímu „soundu“. V duchu trefného názvu alba zůstává skupina kolem zpěváka Petra Hrdličky na své jedenácté řadovce „sobě věrná“. Nic na tom nezměnili ani dva hosté, violoncellista Marek Novák a DJ Flux, který vybrané nahrávky obohatil „oldschoolovým“ scratchingem.

Novinky na LP – vinylová hliadka

Michala Prokopa si většinou spojujeme s formátem dlouhohrající desky, což ale neznamená, že by dlouhá dráha frontmana Framus Five postrádala hity. Jejich esenci přináší výběr Čas je šťastnej lhář / 1969-2021, který 6. října vydal Supraphon na 2LP. Chronologicky sestavená kolekce sedmnácti nahrávek začíná u tří anglicky zpívaných originálů, vypůjčených od hvězd černé galaxie Raye Charlese, Jamese Alexandra a dua Sam & Dave. Těžiště výběru však tvoří skladby s českými texty. Na stoosmdesátigramových výliscích defilují trvalky z milníku Město Er, starší řadovky Holubí dante, navazující albové trilogie i mladších desek. Nemohou zde chybět ani nezbytní „Funebráci“, zhudebněné Blues o spolykaných slovech od Jiřího Žáčka.

Příslovečnou „labutí písní“ v diskografii skupiny Blue Effect je album 33, které vyšlo v roce 1981 pod dobovou hlavičkou M. Efekt. První vinylové reedice (v letech 1982 a 1983 šlo pouze o „dolisy“) se dočkalo až po čtyřech desítkách let, kdy LP desku 13. října vydal Supraphon. Čtyři skladby, které svou délkou s typickou rozhlasovou stopáží příliš „nekamarádily“, nahrála skupina v triovém obsazení s kytaristou Radimem Hladíkem, zpívajícím klávesistou Leškem Semelkou a bubeníkem Vladem Čechem. O repertoár se autorsky podělili rovným dílem Hladík a Semelka, společným jmenovatelem byly texty Pavla Vrby, které měly rozměr rockové poezie. Výlisky říjnového vydání samozřejmě hmotní audiofilských 180 gramů.

Osmá řadovka britské skupiny Pink Floyd patří mezi nejúspěšnější alba v dosavadní historii populární hudby. Čtvrté místo s odhadovaným prodejem přes 45 milionů hudebních nosičů budí respekt, lépe si vedly jen desky Michaela Jacksona, AC/DC a soundtrack k dramatické romanci Osobní strážce, který vzhůru vytáhla Whitney Houston. Letošní abrahámoviny slavného alba tak byly dobrým důvodem k vydavatelským žním. Album Dark Side Of The Moon / 50th Anniversary v novém masteringu zvukového mistra Jamese Guthrieho se na LP objevilo už na jaře v opulentním boxu devíti různých nosičů, 13. října pak vinyl u Pink Floyd Records vypustili do světa samostatně, v rozkládacím obalu i s reprinty dobových plakátů.

Maximálne októbrové tipy z TIDALu

Goldbergovy variace jsou cyklem klavírních skladeb Johanna Sebastiana Bacha, jedním z mála děl barokního mistra vydaných ještě za jeho života, s nimiž už změřilo své interpretační schopnosti řada špičkových klavíristů: pouze namátkou Glenn Gould, Murray Perahia, jazzový „obojživelník“ Keith Jarrett nebo třeba Lang Lang. Zatím zřejmě nejmladší nahrávku Bachova známého opusu pořídil Víkingur Ólafsson, devětatřicetiletý rodák z islandského Reykjavíku, který se mimochodem vloni představil v Praze na několika koncertech s Českou filharmonií. Výsledek můžeme posoudit díky albu J.S. Bach: Goldberg Variations, které vyšlo 6. října na prestižním „žlutém labelu“ Deutsche Grammophon. Ólafsson, který je vyhlášený vizionářskou interpretací Bachovy hudby, hraje Goldbergovy variace po svém, ale skvěle! (pozn. – na Tidalu je dobré vyhledávat pod Víkingur Ólafsson)

O nejočekávanějším rockovém albu letošního roku snad není pochyb. Osmnáct let po řadovce A Bigger Bang se Rolling Stones připomněli novým albem s původním repertoárem: na desce Hackney Diamonds, která vyšla 20. října u Polydoru, je výjimkou Rolling Stone Blues od Muddy Waterse. Z ranného obsazení už zůstává jen autorský tandem Mick Jagger-Keith Richards, ale chemie stále funguje. Bicí ve skladbách Mess It Up a Live By The Sword ještě stačil nahrát Charlie Watts, baskytaru do druhé dotočil „ztracený syn“ Bill Wyman. Mezi sidemany není nováčkem ani Steve Jordan u bicích, před lety se Stouny za Wattse několikrát zaskakoval v amerických televizních vystoupeních. Novinka je povedená, nic by na tom nezměnila ani případná absence hvězdných hostů Paula McCartneyho a Stevieho Wondera.

Anglická skupina Orchestral Manoeuvres in the Dark, známější pod akronymem OMD, vznikla na konci sedmdesátých let, ale po delší odmlce na přelomu staletí je stále aktivní a kromě koncertování se nevyhýbá ani studiím. Nové, v pořadí už čtrnácté album Bauhaus Staircase, které vyšlo 27. října na vlastním labelu White Noise, naznačuje, že OMD v poslední době chytli druhý dech a jejich tvorba se kvalitou přiblížila první polovině osmdesátých let. Svým elektronickým pop rockem už nepřekvapí, ale silnými melodiemi připomenou, že autorský tým zpívajících klávesistů Andyho McCluskeye a Paula Humphreyse kritika před lety překřtila na „Lennona a McCartneyho syntezátorového popu“. Komunikace v kapele je až telepatická, i třetí člen z obsazení kvarteta Martin Cooper hrál už na eponymním debutu v roce 1980.

Na čo sa tešiť? – očakávané hudobné novinky

Anglická skupina 10cc, která vznikla v roce 1972 ve Stockportu nedaleko Manchesteru, je po dvou reunionech od konce 20. století stále aktivní, ale svou aktivitu omezuje na koncertování. To nejdůležitější rocku přinesla hlavně v první dekádě své činnosti, mezi klíčová patří zvláště starší alba 10cc (1973), The Original Soundtrack (1975) a How Dare You! (1976). Je to zřejmé i z retrospektivního box-setu 14CD 20 Years: 1972 – 1992, který obsahuje prvních deset studiových řadovek. Chybí pouze poslední album Mirror Mirror, které vyšlo v roce 1995 na malé japonské značce Avex a z hlediska dalšího vývoje skupiny už nic zásadního nepřináší. Zajímavější jsou jak výborný živák Live And Let Live (1977), tak dva kompaktní disky s nealbovými singly či alternativními mixy vybraných skladeb. Obsáhlý booklet přináší nový esej od Liama Newtona, který je autorem oficiální biografie The Worst Band In The World (2000). Box-set přichystali ve vydavatelství Edsel na 26. ledna 2024.