Hi-res audio pre starších a pokročilých

Mezi novými alby ve vysokém rozlišení v e-shopu supraphonline.cz minulý měsíc převažovaly reedice, regulérní novinka byla jediná. Všechna však vyšla 24. září v nekomprimovaném bezeztrátovém formátu WAV, i když kvalita dat je samozřejmě u starších nahrávek, jež vyžadují pouze přepis z magnetofonového pásu a následnou digitalizaci, vyšší.

Trio Jablkoň vzniklo sice už v roce 1977, ale jeho folková alternativa se v dlouhohrající stopáži „vešla“ do edičního plánu Pantonu až v roce 1988. Debutové album Devátá vlna s deseti nahrávkami, jež skupina pořídila v lednu 1988 u Martina Kratochvíla ve studiu Budíkov, vydal Supraphon poprvé ve vysokém rozlišení (WAV 192 kHz/24 bitů). Hudební základy pořídilo trio v základním obsazení se dvěma akustickými kytarami (Michal Němec a Ingo Bellman) a bohatým instrumentářem netradičních perkusí (Ivan Podobský), ale s aranžmá několikrát vypomohli písničkářka Dáša Andrtová-Voňková, kontrabasista Vladimír Vytiska z Nerezu a houslista Ladislav Vokatý. K některým skladbám (mj. Baba Aga a Machalaj) se sice Jablkoň opakovaně vrátil na mladších albech, ale ty první mají punc dodnes nepřekonaných.

Tvrzení řeckého filozofa Hérakleita z Efesu „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ má obecnou platnost. Té se však vzpírá Noční obraz, nové album Vladimíra Mišíka, které vyšlo u Animal Music na 2LP, CD a MC (!), digitálně pak ve formátech MP3, FLAC i WAV (48 kHz/24 bitů). Společných znaků s předchozím albem Jednou tě potkám (2019), které loni Vladimíru Mišíkovi vyneslo šest cen Anděl, je sice řada, ale hrající producent Petr Ostrouchov se skupinou Blue Shadow posunul hudební výraz čtrnácti nahrávek dál s řadou hostů domácích i zahraničních, ať už to byli mj. hammondkář Ondřej Pivec, bluegrassoví mistři Jerry Douglas a Mike Marshall nebo gospelový sbor Blind Boys Of Alabama. Silné texty jsou Mišíkovy vlastní i tradičně zhudebněná poezie Václava Hraběte, Jana Skácela nebo třeba Jiřího Ortena.

Mezi rarity patří reedice debutového alba Discofil (1979) dua ORM, která vyšla ve vysokém rozlišení (WAV 192 kHz/24 bitů) možná i proto, že to zvuku analogových syntezátorů „sluší“. Tandem, který tvořili Petr Dvořák a Pavel Růžička, si z 80. let pamětníci spojí kupříkladu s popovým duem Kamélie nebo hudbou k televiznímu seriálu Sanitka, ale jeho starší nahrávky u nás experimentovaly s využitím studiové elektroniky v hlavním proudu. Z dvanácti skladeb jsou pro silnější povahy převažující zpívaná čísla jako Pásky z cívek odvíjím, lépe vyznívají instrumentálky Víkend, Peklo a Bumerang. Diskutabilní jsou obě coververze: Kouzelný let je pouze nevýraznou předělávkou hitu Magic Fly francouzského klávesisty Didiera Marouaniho, ale Preludium Cmi je kýčovitě znásilněnou miniaturou J. S. Bacha.

Skupina Stromboli od svého reunionu v roce 2014 sporadicky koncertuje, ale posledním albem stále zůstává pantonská „dvojka“ Shutdown (1989), kterou nyní vydal Supraphon digitálně ve vysokém rozlišení (WAV 192 kHz/24 bitů). Na rozdíl od debutu Stromboli (1987), který z menší poloviny staví na snímcích z koncertů, šlo tentokrát o ryze studiovou záležitost. Devět progrockových skladeb s anglickými texty nahrálo trio Michal Pavlíček (kytary), Bára Basiková (zpěv) a Jiří Veselý (baskytara), posílené o bývalé členy skupiny (mj. bubeníka Klause Kryšpína a klávesistku Vendulku Kašpárkovou) i hosty, mezi nimiž vyčnívá legendární jazzový kontrabasista Miroslav Vitouš, který s Michalem Pavlíčkem nahrával koncem osmdesátých let pro Laternu Magiku hudbu k představení Minotaurus.

Vinylová hliadka

Kytarista anglo-americké skupiny Fleetwood Mac Lindsey Buckingham se 17. září na warnerském labelu Rhino připomněl sedmým sólovým albem nazvaným prostě Lindsey Buckingham. Dvaasedmdesátiletý rodák z kalifornského Palo Alta si v domácím studiu v Los Angeles nahrál do hudebních základů všechny kytary, klávesy, baskytaru, naprogramoval bicí a nazpíval i veškeré vokály. Deset skladeb včetně singlů I Don’t Mind, On The Wrong Side a Scream je víceméně autorských, vymyká se pouze Time, kterou přispěl krajánek Michael Merchant. Atmosféra alba evokuje nahrávky formálně stále aktivních Fleetwood Mac, kteří však poslední řadovku Say You Will přivedli na svět už v roce 2003 a pokus o nové studiové album skončil v roce 2017 společnou deskou Lindsey Buckingham-Christine McVie.

Nečekaný zájem o tradiční kubánskou hudbu odstartovalo před čtvrtstoletím album Buena Vista Social Club, pojmenované po slavném havanském klubu, který po pádu režimu Fulgencia Batisty zanikl. Projekt, který inciovali v roce 1996 americký kytarista Ry Cooder, britský producent Nick Gold a havanský kapelník Juan de Marcos Gonzáles, neměl zpočátku komerční ambice, ale alba se dodnes prodalo přes osm milionů nosičů a představuje zatím nejúspěšnější titul world music vůbec. Rozšířená 25th Anniversary Edition vyšla 17. září na labelu World Circuit rovněž jako 2LP a ke čtrnácti nahrávkám nabízí mezi bonusy dalších pět, jež samozřejmě pocházejí z původních frekvencí v havanských studiích EGREM. Součástí dvojalba, které remasteroval zvukový mistr Bernie Grundman, je i booklet s řadou fotografií.

Další z mnoha reedic všeho druhu se 24. září na labelu Blue Note dočkalo páté sólové album Maiden Voyage, kterým se v roce 1965 prezentoval pianista Herbie Hancock, toho času člen kvintetu legendárního trumpetisty Milese Davise. Ve studiu zvukaře Rudyho Van Geldera na východním pobřeží USA pětadvacetiletého sólistu doprovodili trumpetista Freddie Hubbard a tenorsaxofonista George Coleman, rytmiku tvořili spoluhráči od Davise, kontrabasista Ron Carter a bubeník Tony Williams. Album Maiden Voyage patří mezi nejvlivnější jazzová alba šedesátých let před nástupem jazzrockové fúze, které se ostatně Hancock aktivně účastnil. Titulní skladba Maiden Voyage má dnes pověst jazzového standardu a baladu Little One zařadil Hancockův „zaměstnavatel“ Miles Davis záhy na své album E.S.P.

Septembrové tipy z TIDAL Masters

Countryová stálice Emmylou Harris, která často překračuje žánrové hranice směrem k folku, bluegrassu i rocku, založila v roce 1990 akustickou „all-star“ skupinu The Nash Ramblers, ve které se sešli Sam Bush (housle, mandolína), Al Perkins (dobro, banjo), Jon Randall Stewart (kytara, mandolína), Roy Huskey Jr. (kontrabas) a Larry Atamanuik (bicí). Společně nahráli živák At The Ryman (1992), který získal cenu Grammy, ale neméně povedený je starší záznam z prvního vystoupení 28. září 1990 v Nashvillu, který byl dlouho považován za ztracený. Po třiceti letech master objevil producent James Austin a 3. září vyšel na labelu Nonesuch pod názvem Ramble In Music City: The Lost Concert. Kromě vlastních skladeb obsahuje zápůjčky od Paula Simona, Townese Van Zandta nebo třeba Rodneyho Crowella.

Dvaačtyřicetiletý norský trumpetista Mathias Eick byl členem nu-jazzového ansámblu Jaga Jazzist a spolupracuje s big bandem Trondheim Jazz Orchestra, ale od roku 2008 natáčí sólová alba, jež mají k těmto aktivitám stylově daleko. Všechna vyšla u mnichovského vydavatelství ECM Records, kde 24. září rozšířili diskografii o nové, v pořadí páté album When We Leave. Mezi spoluhráči najdeme vesměs známá jména, ať už jsou to pianista Andreas Ulvo, baskytarista Audun Erlien nebo houslista Hakon Aase. Eick se v sedmi vlastních skladbách vrací k debutu The Door, na němž trubku střídal s dalšími nástroji, byť kytaru a vibrafon tentokrát vystřídaly klávesy. Do studia také po letech přizval hráče na pedálovou steel kytaru Stiana Carstensena, jehož nástroj je v jazzu ojedinělý. To ale platí pro celé album, tiché a podmanivé.

Eponymní debutové album The Velvet Underground & Nico vyšlo v roce 1967 a za prvních pět let se prodalo jen 30 000 výlisků, ale ovlivnilo bezpočet muzikantů a stále inspiruje. Albová pocta I’ll Be Your Mirror: A Tribute To The Velvet Underground & Nico, jež vyšla 24. září na labelu Verve, totiž propojila osobnosti všech generací. Jedenáct skladeb si pro coververze rozebrali mj. Iggy Pop a kytarista Matt Sweeney (European Son), bývalý frontman R.E.M. Michael Stipe (Sunday Morning) nebo irští Fontaines D.C. (The Black Angel’s Death Song). Každý k předlohám přistupoval po svém. Zatímco dvadvacetiletá King Princess z newyorského Brooklynu pojala There She Goes Again s pietou k originálu, písničkářka St. Vincent a pianista Doveman baladu All Tomorrow’s Parties doslova rozebrali na prvočinitele.

Na čo sa tešiť?

Šesté řadové album L.A. Woman, které na jaře oslavilo abrahámoviny, bylo poslední, jež skupina The Doors stihla natočit s frontmanem Jimem Morrisonem. Ohlasem u kritiky i posluchačů jen těsně zaostávalo za debutem The Doors (1967), i když za tucet platinových desek s různou váhou certifikací (dvě získalo na nejsilnějším trhu v USA, tři v Kanadě, dvě ve Francii, čtyři v Austrálii a jednu ve Španělsku) vděčí zčásti i předčasné Morrisonově smrti v Paříži 3. července 1971. Jubilejní L.A. Woman 50th anniversary deluxe edition už brzy obsáhne v luxusním boxu s LP deskou a třemi CD to nejzajímavější z dostupných nahrávek. Album v novém remasteringu, který připravil dlouholetý spolupracovník The Doors Bruce Botnick, bude k dispozici na vinylu i prvním cédéčku. Další dva kompaktní disky nabídnou 17 dříve nevydaných nahrávek s dvouhodinovou stopáží, jež vznikly ve studiu The Doors‘ Workshop na přelomu let 1970 a 1971. Kromě alternativních verzí skladeb z alba sestava zahrnuje i několik coververzí, jejichž originály už dříve proslavili Junior Parker (Mystery Train), John Lee Hooker (Crawling King Snake), Big Joe Williams (Baby Please Don’t Go) a Lee Dorsey (Get Out Of My Life Woman). V kompletu, který vyjde 3. prosince 2021 na warnerském labelu Rhino, nechybí ani obsáhlý booklet v „elpíčkovém“ formátu.

Napísal

Pavel Víšek