Hi-res audio pre starších a pokročilých

Přírůstky v nabídce nahrávek ve vysokém rozlišení v e-shopu supraphonline.cz tentokrát zahrnují jak reedice, tak regulérní novinky, všechny s datem vydání 27. srpna, jinak ale v rozdílné kvalitě dat. Bezmála éru disků HDCD připomene album Poesis Beat rockového písničkáře Luboše Pospíšila, naše uši však v bitové hloubce registrují každou „dvojkovou číslici“ navíc.

V Praze bylo začátkem 18. století možné slyšet italské opery i koncerty, francouzské suity, italská i německá oratoria. Kostelní kůry se navzájem předháněly, kde se hrají novější a virtuóznější skladby. Z této bohaté scény čerpal Šimon Brixi, který ovládal všechny styly a techniky své doby. Jeho tvorbu připomíná album Magnificat / Hudba Prahy 18. století (WAV 96 kHz/24 bitů), obsahující šest delších i kratších kompozic, které interpretuje komorní soubor Hipocondria ensemble, vedený houslistou Janem Hádkem. Umělecky i technicky vynikající nahrávky, v nichž na dobové nástroje exceluje řada výtečných sólistů, vznikly letos v únoru v Praze na Malé Straně v barokní aule Michnova paláce, známém coby Tyršův dům, neboť jde o sídlo České obce sokolské, jež objekt znovu získala v restituci.

Původně plzeňské trio Katapult nemělo u tuzemské kritiky na růžích ustláno i přesto, že se před listopadem ’89 potýkalo s řadou zákazů. O věrné posluchače však nouzi nemělo, což potvrzuje druhé (ale první studiové) album Katapult 2006 z roku 1980, jež nyní v digitální reedici (WAV 192 kHz/24 bitů) vyšlo doplněné o stejnojmenné anglicky zpívané album, které o rok později Supraphon připravil pro podnik zahraničního obchodu Artia. Desky, jež byla natočená v nejslavnějším obsazení Olda Říha, Jiří „Dědek“ Šindelář a Tolja Kohout s hostujícím Otou Petřinou, se v osmdesátých letech prodalo přes čtvrt milionu výlisků. Mezi deseti skladbami nechybí velké hity Jen jednou dostat šanci, Dvě růže krepový nebo Až se sloganem „A co děti? Mají si kde hrát?“, který jako bonmot téměř zlidověl.

Nová deska Poesis Beat (WAV 44,1 kHz/24 bitů) měla vyjít už před rokem k tehdy aktuálním sedmdesátinám Luboše Pospíšila, ale pandemie koronaviru plány pozměnila. Hudbu ke všem jedenácti písním i slova ke skladbě V Blues Café, inspirovaný zcela jistě návštěvou příjemné hudební kavárny v rodné Kutné Hoře, tentokrát napsal hlavní protagonista sám, v sestavě tradičních textařů pak nechybí ani Pavel Šrut, z jehož pozůstalosti pochází zhudebněná báseň Běžné rarity (bajka). Nahrávky vznikly separátně v domácích studiích, ale další stopy a mastering dostaly ve zlínském „Véčku“. V hudebních základech se tak sešli Luboš Pospíšil a bubeník i klávesista Martin Vajgl s kytaristou Liborem „Mikešem“ Mikoškou a baskytaristou Petrem Vavříkem, jež získali ostruhy mj. ve skupinách Narvan a Buty.

Flétnistovi i saxofonistovi Jiřímu Stivínovi a kytaristovi Rudolfu Daškovi pomohlo začátkem sedmdesátých let na čelná místa ve výročních anketách evropského magazínu Jazz Forum společné hraní v duu Tandem, které bylo aktivní (pozdější reunion nepočítáme) v letech 1970-1973. Opožděnou tečkou za prvními roky bylo vystoupení na mezinárodním jazzovém festivalu v tehdy ještě jugoslávské Lublani, které se uskutečnilo 14. června 1974. Strhující koncertní nahrávka vyšla na LP System Tandem až v roce 1976, o dvacet let později se dočkala jediné CD reedice u Bontonu a nyní došlo konečně rovněž na novou inkarnaci digitální (WAV 192 kHz/24 bitů). Tenhle dialog, který se rodil nejenom z kontaktu obou výsostných muzikantů, ale i z reakcí publika, slyšitelně nestárne.

Vinylová hliadka

Kanadská hardrocková čtveřice Bachman-Turner Overdrive, zkráceně též BTO, byla aktivní se dvěma odmlkami v letech 1973-2018, ale s nahráváním skončila už v poslední dekádě 20. století. To zohledňuje nový výběr Collected, který vyšel 20. srpna jako 2LP na labelu Music On Vinyl, spolupracujícím v tomto případě s Universal Music. Dvacet dva nahrávek vymezují roky 1973 a 1996, když nejfrekventovanější jsou skladby z prvních pěti alb, jež doma v Kanadě získaly platinové desky a v USA byly bez výjimky „zlaté“. Klasika jako Let It Ride, You Ain’t Seen Nothing Yet nebo Not Fragile je tudíž víceméně „povinná“. Zastoupení má však i poslední deska Trial By Fire: Greatest & Latest, jež kromě největší hitů nabídla pět nových snímků včetně tradicionálu House Of The Rising Sun, který pro rock objevila skupina Animals.

Zatím poslední celovečerní film Zátopek režiséra Davida Ondříčka vyrazil do kin 26. srpna, kdy také vyšel u Minority Records na červeném vinylu stejnojmenný soundtrack Beaty Hlavenkové, klávesistky a nadžánrové jazzové písničkářky, která se na poli filmové hudby blýskla už v Ondříčkově televizním snímku Dukla 61 (2018). Album obsahuje čtrnáct podmanivých instrumentálek v ryze akustických instrumentacích, kde Beatu Hlavenkovou u klavíru doprovodili trumpetista Oskar Török a kontrabasista Rastislav Uhrík, oba členové skupiny Vertigo. V košatých aranžmá má pevné místo i sCore orchestra, který participoval třeba na albech Tata Bojs a Barbory Polákové. Stylový záběr nahrávek, jež fungují i bez „dopingu“ stříbrného plátna, sahá od vážné hudby přes jazz až k minimalismu.

Slovenský písničkář Pavol Hammel, jeho krajánek-klávesista Marián Varga a kytarista Radim Hladík završili v roce 1993 spolupráci, která započala o dvě dekády dříve na deskách Zelená pošta a Na II. programe sna, albem s trefným názvem Labutie piesne. O tucet písní s texty Kamila Peteraje a Borise Filana, jež doplnily čtyři instrumentálky, se autorsky podělili hlavní protagonisté s bubeníkem Cyrilem Zeleňákem. Vybranou muzikantskou sešlost ve studiu dále doplnili klávesista Martin Karvaš a baskytaristé Fedor Frešo, Anton Jaro a Juraj Griglák. Doba se v 90. letech změnila a album tak už zůstalo trochu ve stínů slavnějších předchůdců, ale vysoko nasazenou laťku zdolalo. Vinylová reedice, který vyšla 27. srpna u Warner Music, je o to cennější, že je na rozdíl od CD vůbec první, když původní náklad LP byl minimální.

Augustové tipy z TIDAL Masters

Trojalbum All Things Must Pass, kterým se blýskl George Harrison na podzim roku 1970 několik měsíců po rozpadu The Beatles, překvapilo množstvím kvalitních skladeb, jenž si nastřádal v šuplíku během autorské hegemonie dvojice John Lennon-Paul McCartney. Finálnímu zvuku navíc hodně pomohla nápaditá hudební produkce Phila Spectora. Podrobnou genezi celého počinu nabízí digitální podoba luxusního boxu All Things Must Pass / 50th Anniversary Edition, který na labelu Universal vyšel 6. srpna. Kromě nového mixu Paula Hickse, který v posledních letech spolupracoval na reedicích sólových alb Johna Lennona, obsahuje nejen početné demosnímky, ale i nevyužité studiové nahrávky a různé „jamy“, když logicky chybí pouze surroundové mixy z disku Blu-ray.

Sedmašedesátiletý jazzový kontrabasista Marc Johnson nahrál většinu sólovek v minulém století, když v našem tisíciletí to dlouho bylo jen album Shades Of Jade (2005). Rodák z Omahy v Nebrasce se sice studiu nevyhýbal, ale šlo o společné nahrávky s pianisty, Italem Enricem Pieranunzim a jednou i Brazilkou Eliane Elias. Vydavatelství ECM Records však 27. srpna rozšířilo jeho diskografii o nové album Overpass. Mezi osmi skladbami mají poloviční zastoupení Johnsonovy vlastní, ale nechybí zde ani adaptace kompozic starších krajánků, trumpetisty Milese Davise (Nardis), saxofonisty Eddieho Harriese (Freedem Jazz Dance) a mistra filmové hudby Alexe Northa (Love Theme From Spartacus). Brilantní nahrávky sólového kontrabasu pořídil Marc Johnson pro ECM v brazilském Sao Paulu.

Sedmadvacetiletý pianista Seong-Jin Cho na sebe ve světě vážné hudby poprvé výrazněji upozornil v roce 2015, kdy vyhrál jako vůbec první instrumentalista z Jižní Koreje Mezinárodní klavírní soutěž Fryderika Chopina. Od té doby nahrává pro vydavatelství Deutsche Grammophon, ale k dílu polského romantického skladatele se vrátil až po pěti letech na šestém a zatím posledním albu Chopin: Piano Concerto No. 2 – Scherzi, které vyšlo na prémiovém „žlutém labelu“ 27. srpna. Sestava, jež na CD i LP zahrnuje čtyři scherza a oblíbený Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll, je v digitální verzi rozšířená o tři bonusy. Mladého virtuose, který vystoupil v roce 2016 také u nás na festivalu Pražské jaro, doprovází London Symphony Orchestra s dirigentem Gianandreou Nosedou.

Na čo sa tešiť?

S ročním zpožděním, které asi není třeba vysvětlovat, se 15. října objeví jubilejní ultimátní vydání alba The Beatles – Let It Be / 50th Anniversary Edition, ve stejném termínu jako kniha Petera Jacksona The Beatles: Get Back, která pojednává o vzniku této dvanácté a poslední řadové desky liverpoolské čtveřice. Je sice zřejmé, že uměleckým vrcholem bylo pro „Brouky“ předchozí album Abbey Road (1969), jehož nahrávky paradoxně vznikly dříve než výsledek studiových frekvencí pro Let It Be, ale v dobovém kontextu to nebyla vůbec špatná deska, oceněná platinou ve Velké Británii, Spojených státech a dalších velkých zemích. Stačí jen zmínit trojici výborných singlů, ať už jde o titulní Let It Be, rockovou vypalovačku Get Back nebo baladu The Long And Winding Road, jež obstojí ve srovnání s nejlepšími čísly The Beatles z konce šesté dekády. Na výběr bude z řady fyzických formátů. Kromě LP, CD a 2CD s remixem Gilese Martina, který vznikl v londýnských studiích Abbey Road (u 2CD s dalšími bonusy), to bude maximalistický box 5CD+Blu-ray, jenž obsáhne kromě nového Martinova mixu i ten původní Glyna Johnse, řadu demosnímků i alternativních verzí vybraných skladeb, obsáhlou knížku, a samozřejmě „modrou placku“ se surroundovými mixy ve formátech DTS-HD 5.1, Dolby Atmos i stereu PCM ve vysokém rozlišení. Totéž bez multikanálových mixů a vysokého rozlišení disku Blu-ray diskofilům nabídne také box 5LP.

Napísal

Pavel Víšek